Po sprostých slovech, to aby televize děcka snad nezkazila, jdeme jako lovečtí psi.
S lidmi, kteří parazitují na nezletilých a na sexuální neřesti, jednáme v rukavičkách.
Rukavičky chce vláda sundat. Kromě řady dalších opatření proti komerčnímu zneužívání dětí má být trestné i "pouhé" držení dětské pornografie.
Na první pohled je to nenapadnutelné rozhodnutí, dělají to tak i za našimi hranicemi. Vycházejí z prosté tržní rovnice: čím menší poptávka po hnusu, tím menší nabídka hnusu. Strach z vězení aspoň pár neřestníků odradí.
Na druhý pohled jsou zřejmá nebezpečí zneužití především "na síti". Policisté budou pod záminkou ochrany dětí špiclovat v počítačích, sledovat, nač se koukáme? Přece pouhé dívání není (zlo)čin!
Zastánci návrhu oponují, že zločinem nebude "listování", ale až stahování pornostránek. My technicky zaostalí laici, jimž počítač dokáže dělat před očima divy, zavede nás i tam, kam nechceme, a stáhne cosi neobratným kliknutím, musíme vědět, že stát a justice nezneužívání zaručí. Pak proti návrhu ani slovo.
Žádná společnost nemůže vyvěšovat fangličky svobody a ochrany soukromí, pokud by byly jen zástěrkou policejní či soudní neschopnosti. Internet je dnes hlavním médiem, kudy se dětské porno šíří. Zrychlil výrobu i kontakty mezi pedofily.
Superrychlá poptávka způsobila i odporný pokrok: nabídka, tedy i zneužívání dětí je čím dál brutálnější. Je tedy přirozené, že dřív policie honila padouchy po ulicích a dnes je musí lovit v "síti". Tam jsou.
Při vymýšlení trestů však nejde zapomínat, že nejohroženější skupinou jsou pohřešované děti, jichž jsou ročně stovky. Ačkoli to snad zní banálně, nejúčinnější ochranou před pedofily jsou fungující rodiny.
