Zpravodaj BBC Michael Mosley sledoval Hunterův stav celých deset let, kdy zraněný muž prodělával jednu plastickou operaci za druhou. Když ho ale spatřil čtyři měsíce po celoobličejové transplantaci, užasl.
"Není to už sice takový fešák, jakým býval, ale změna ve srovnání s podobou před transplantací je ohromující," řekl s nadšením Mosley.
Hunterovi bylo dvacet, když před deseti lety se svým autem narazil do sloupu elektrického vedení s napětím 10 tisíc voltů. Když se po havárii pokoušel pomoci spolujezdci, zavadil o drát. Přišel o nohu a proud mu spálil obličej. V následujících letech se chirurgové pokoušeli rekonstruovat jeho tvář, ale bez většího úspěchu.
Až po narození svého dnes osmnáctiměsíčního syna se Hunter rozhodl pro transplantaci. Byla to teprve druhá operace tohoto druhu. Doktor Pomahač se nyní v Bostonu chystá k pěti dalším, píše BBC.
Aby pacient mohl podstoupit takový zákrok, musí mu chybět alespoň čtvrtina obličeje. Podle Pomahače je v současnosti v USA na 200 až 300 válečných veteránů, kteří pro zákrok připadají v úvahu. Program operací dotuje americká armáda. Hunterova operace trvala 14 hodin.
Bezprostředně po transplantaci měl Hunter tvář oteklou, ale jakmile otok mizel, vystupovaly původní rysy tváře. Pro podobu po zákroku totiž není důležitá podoba dárce, ale struktura obličejových kostí příjemce. Zpravodaj BBC v Hunterově obličeji dokonce rozeznal podobu s jeho synkem.
Podle Pomahače se citlivost začíná vracet zhruba měsíc či dva po operaci.
Postupně se dále zlepšuje a půldruhého roku po zákroku by se pacient už měl cítit normálně. Hunter už vidí a koulí očima, může pohybovat rty a dokonce se usmát.
