Pohotový a odvážný kluk. Bravo!

fajer kluk!

Milý Jardo, rodiče, příbuzní a učitelé jsou na tebe asi velmi hrdí. A právem. Tak si to užij, nezapomeň, za co jsi byl oceněn, chovej se dál jako pravý chlap a jednou na tebe budou hrdé i tvoje děti. Sám mám tři děti a doufám, že z nich budou podobní frajeři, jako jsi ty

Amen..

Kez by kazdy mel takoveho kamarada ci kamaradku.

Před deseti léty u Strahovských vysokoškolských kolejí pád z kola, krvácení, ztráta orientace, lehký otřes mozku, kolem chodící lidé viděni pouze jako stíny, pravděpodobně studenti, ale ani jeden dotaz co se stalo? nebo nabídka pomoci. Další případ lhostejnosti - tramvaj plná sedících studentíků, u Vojenské nemocnice nastoupil mladý muž s nohou v sádře, a až po několika stanicích se uvolila jedna mladá srudentka uvolnit místo postiženému. Tož tak...

No, já jsem kdysi jako studentík odjížděl z Petřin s kotníkem v čerstvém gipsu, a když se konečně uvolnilo místo, protože jedna z dam vystupovala, tak jsem byl těsně před dosednutím "odkloněn" na podlahu asi tak 50-letým borcem, který si nárokoval sedadlo podle věku.

Když jsem četl, co se mohlo stát, málem se mi zastavilo srdce.

Ten kluk je borec a hlavně skvělý kamarád.

Já pořád na čem to vlastně jel a on jel na Skejtu

Ono se to může zdát jako že o nic nejde když kluk řekl pravdu, ale znáte děti ty věci vnímají jinak a není to pro n vždy snadné pravdu přiznat.....má zkušenost je opačná. Když jsme byli malí bratránek mne shgodil ze srandy do potoka kde jsem padla rukou na skl o kterém jsme samozřejmě nevěděli že tam je. Krvácelo to relativně hodně a tak bratránek běžel pro pomoc.......no jo ale když došel na chatu tak řekl,l že jsem šla napřed a že neví kde jsem. Naštěstí to ve výsledku nebylo ani na šití a po tom co jsem tam chvíli brečela a nikdo nešel jsem se uklidnila a došla na chatu sama. Ale matka by v tu chvíli, když se dozvěděla pravdu bratránka nejradši přetrhla vejpůl za to že mne chtěl záměrně nechat umřít protože tak to v podstatě bylo on si myslel že umírám a ml takový strach že ho z toho oviní že prostě pro něj byla lepší varianta že umřu a on bude dělat že nevěděl kde jsem, místo aby mi pomohl.........jasně bylo mu 8 let ale ono podobně funguje i spousta dospělejch.

Já jsem taky kolikrát spadnul hlavou na asfalt, z kola atd. Nebo jsem sletěl ze stromu. Kolikát jsem dělal na lyžích kotrmelce. Ale pak jsem se zvednul, ověřil že můžu vším hýbat, mluvit a jelo se dál. Nikdy jsem na vyšetření nebyl.

Tak to jsem měl asi štěstí.....

Ještě do článku by se hodil ten kamerový záznam, jak nikdo nic.