"Nic jsme se o ní nedozvěděli ani v hodinách občanské a rodinné výchovy. Když jsme se na to ptali, paní učitelka nám řekla, ať dáme s válkou pokoj, dokud to prý není v Čechách, není to naše věc," postěžoval si na čtenářské lince MF DNES žák tamní osmé třídy.
Podle psychologů jde o nejhorší přístup, jaký mohli učitelé zvolit. Děti moc dobře vědí o tom, že válka je: informace přímo z bojiště přenášejí televize až do našich domovů. Je tedy potřeba s nimi o tom mluvit, jinak dáváme prostor jejich fantazii a děti se pak mohou o to víc bát.
"Samozřejmě se to dětem musí vysvětlit. Když něčemu nerozumějí, vytvářejí si vlastní spekulace a pak mají strach," upozorňuje psycholožka Lenka Čadová.
O tom, že děti válka trápí, se už přesvědčili pracovníci Linky bezpečí. Jen během včerejška zaznamenali desítku dotazů na toto téma.
"Děti, které telefonovaly, neměly strach z nějakého konkrétního nebezpečí, spíše pociťují obecnou úzkost. Vidí, že jsou toho plné zprávy, že jsou dospělí nervózní. Děti nechápou, co to pro ně může znamenat," řekl vedoucí Linky bezpečí Petr Hanuš.
Děti, které se bojí, je třeba nechat vypovídat. "Některé konkrétní otázky - třeba na vzdálenost bojiště - jim zodpovíme. Hlavně se však snažíme dítě přesvědčit, aby se se svými obavami svěřilo rodičům. Často si totiž myslí, že by je tím obtěžovalo, což je nesmysl," podotýká Hanuš.
Podle psychologů by rodiče neměli - alespoň v těchto dnech - nechat své děti dívat se na válečné zpravodajství v televizi celý den.
Množství informací a způsob jejich podání je potřeba upravit podle věku dítěte. Předškolákům by rodiče měli hlavně vysvětlit, že se není čeho bát, protože válka je daleko.
Těm nejmenším je také potřeba objasnit, proč je v ulicích víc policistů, a ujistit je, že je to kvůli našemu bezpečí. S desetiletými a staršími dětmi je už většinou možné diskutovat i o tom, že na válku v Iráku nelze pohlížet černobíle.
"Jednotný názor nemají ani dospělí. Jsou mezi námi zarytí zastánci postupu amerických vojsk stejně jako krajní odpůrci invaze. Názor dětí se proto bude utvářet podle toho, do kterého tábora patří jejich rodiče," vysvětluje psycholožka Ivana Bernardová.
Málokdo z nás navíc tomu, co se děje, skutečně rozumí. "Dětem proto musíme předkládat hlavně fakta, která známe. Říci jim, že tam válka je, a zdůraznit, že je vedena tak, aby co nejméně utrpěli civilisté," radí psycholožka Václava Macáková.
A co dělat, když má dítě stejně strach? Nejlepší recept podle psychologů zní: vzít ho do náruče a ujistit, že jsme s ním. A když se zeptá, jak to dopadne, nebát se přiznat, že to nevíme.
