Že taková hra může skutečně ohrozit život, potvrzuje někdejší předseda lékařské komory Bohuslav Svoboda: "Zaškrcení krční tepny vede ke změně tlaku krve v hlavě a k úbytku kyslíku v mozkové tkáni. Důsledky jsou individuální. V deseti případech se nemusí nic stát, ale v jedenáctém z toho může být smrt. Školáci si tyto možné důsledky plně neuvědomují. "
My se nebáli, že by se mohlo něco stát. Když se kluk dlouho neprobíral, fackovali jsme ho. Kdyby se neprobral, nevím, co bychom dělali. Kluci ale vydrželi déle. U holek byl rekord jedenáct vteřin," tvrdí další sedmák Vlastimil.
Nutili deváťáci žáky sedmé třídy k této hře násilím? "Ne, akorát říkali, jak je to skvělé," vzpomíná Vlastimil a Matěj dodává: "Měl jsem při tom zvláštní prožitky.
Třeba jsem byl ve žluté místnosti, kde bylo hrozně moc lidí. Vnímal jsem také bolest v uchu a smích." Oba přiznávají, že už by něco podobného zkoušet nechtěli.
"Táta mi řekl, že jsem debil," popisuje Vlastimil okamžik, kdy se jeho otec dozvěděl o ředitelské důtce. "Mně to táta říká ještě teď!" přitaká jeho spolužák Matěj.
Psycholog Slavomír Hubálek míní, že stav změněného vědomí je pro mladé lidi lákavý. "To, co se stalo v libereckých školách, je vlastně nejlevnější způsob, jak si ho přivodit. Nemusí se utrácet za alkohol ani za drogy. Zároveň je to velice nebezpečný způsob, protože mozek je citlivý orgán, který se může rychle poškodit. Osobně jsem rád, že za to byly děti potrestány," říká Hubálek.
"Děti v některých školních kolektivech k sobě občas bývají poměrně kruté a vymýšlejí si tyto nepochopitelné zábavy," říká liberecký psycholog, který si nepřál být jmenován, "osobně v tom vidím vliv televize, která v posledních letech glorifikuje kult násilí."
