Desítky let putoval fotograf po České republice - a našel Zemi krásnou

Některé knihy nemohou vzniknout za sezonu, dvě ani za pět. Musí být výsledkem trvalejší snahy. Fotograf Josef Ptáček k takové publikaci dospěl. A jeho Země krásná patří k nejambicióznějším tuzemským obrazovým svazkům posledních let.

Toto nejspíš nebude náhoda: Fotograf Jan Reich (1942-2009) vydal před necelými pěti lety knihu černobílých krajinářských fotografií Bohemia, vrchol své tvorby. Na starý dřevěný fotoaparát nasnímal sto padesát českých scenerií, bez výjimky takových, které nesou stopy uplynulých staletí, kdy "země česká, domov můj" byla opracována převážně lidskou rukou a stavby bývaly do krajiny vsazeny tak, aby s ní tvořily harmonický celek. Reichovo vyznání došlo zaslouženému ohlasu, Bohemia získala v soutěži Magnesia Litera nejvyšší titul - Knihu roku.

Obálka knihy Josefa Ptáčka Země krásná

Obálka knihy Jana Reicha Bohemia

Ve stejném čase, kdy Jan Reich s fotoaparátem jezdil a chodil českými kraji (Bohemia vznikala v letech 1994-2004), ale i dávno předtím totéž podnikal jeho víceméně vrstevník Josef Ptáček (1946). I on používal velkoformátové, od současných digitálních přístrojů tak odlišné přístroje (byť novější konstrukce než staromilec Reich); také on promýšlel každý záběr a - s jedinou výjimkou - se ani na jeho snímcích nevyskytují lidé; rovněž on lokality většinou fotografuje v bezlistých a neslunečných měsících, kdy je možný průzor porosty a krajina, nejednou zasněžená, získává silně melancholický ráz; i on vyhledával místa se staletými stopami lidské činnosti - a některá z nich byla pochopitelně totožná se zastávkami Reichovými (Český Krumlov, Milešov, Praha, Vrchotovy Janovice). Účet ze svých výprav Ptáček nyní složil v monumentálním svazku Země krásná (formát 260 x 337 mm, váha 2 680 g).

Z knihy Země krásná - Měšice, 1988

Ticho, klid, samota

O knize

Země krásná

Fotografie Josef Ptáček

Texty Petr Hora-Hořejš

Grafická úprava Jan Měřička

Knižní klub - Euromedia Group, Praha 2009, 336 stran, doporučená cena 1999 korun.

Při veškeré generační, obrazové i jiné podobnosti však poutníci Reich a Ptáček mířili svými pohledy - a svými dušemi! - každý trochu jinam a jejich díla se spíše doplňují, než aby se dublovala. Totiž: Reich obhlížel českou krajinu v celcích a polocelcích, exponoval své snímky - na rozdíl od Ptáčka - i na náměstích, na hradech i tvrzích, zajímal jej, coby člověka vrostlého do města (byl výtečným fotografem své rodné Prahy), pohled na uspořádání obce coby obrazu lidské kultury a lidského společenství. Kdežto Ptáčkův záměr je definovanější: "Moje oblíbené téma starobylých zámeckých zahrad, zejména však těch úžasně promyšlených, do posledního detailu propracovaných přírodně krajinářských kreací, mi poskytlo prostor k hledání a vyjádření několika motivů, vzájemně myšlenkově propojených," říká fotograf v rozhovoru, který Zemi krásnou otevírá. Za ony motivy fotograf má "otisky času", "vyvanulé emoce", "střety či dialogy minulosti s dneškem".

Z knihy Země krásná - Konopiště, 2001

Ptáčkovy fotografie nejsou angažovanou žalobou na poměry, že nechaly ten či onen zámek a jeho park zpustnout; jeho snímky jsou zastaveným zlomkem času podotýkajícím ovšem, že čas je nepřetržitý, že působí bez ustání, že včerejší velkolepost se drolí v zítřejší prach, že bez soustavné péče nic z toho, co lidský um vytvořil, času neodolá. Ptáček v dobrém slova smyslu do oněch zámeckých a jiných komplexů uniká, duší je cestovatel za klidem a tichem, které hledá jak v dalekých cizinách (fotil například v Tibetu), tak v domácí krajině. Země krásná je knihou ve své obrazové části kontemplativní, je dílem klidným a hraným jen v několika málo akordech. Tomu musí odpovídat i "poslech" publikace, jinak nastoupí dojem určité kultivované monotónnosti: je více než vhodné procházet knihou po částech, se snahou - formát a kvalita tisku tomu napomáhají - vnořit se a pobýt vždy jen v několika z těch všech míst, která svazek zachycuje. Země krásná může sloužit jako originální inspirační, ba iniciační dílo k vlastním výpravám do Ptáčkem zvěčnělých zahrad, parků a přilehlých zámků, altánků, areálů...

Kam se slovy?

Doprovodné texty spisovatele Petra Hory-Hořejše (1938), autora populárních Toulek českou minulostí, člení v Zemi krásné fotografie do oddílů vždy po několika záběrech a každou zastoupenou lokalitu přibližují více či méně stručným historickým exkurzem. Osobně musím říct, že mě ty texty během "toulek" po Zemi toule krásné postupně začaly rušit, protože v sobě spojují, tedy pokud v nich zbude místo na více než na věcnou informaci, ve spisovatelské m kudrlinkování tel a aktualizační kov poznámky např. o restituentech). A to Ptáčkovy snímky věru nepotřebují. Kompoziční řazení v rámci knihy i autorské pojetí textů mohly být jiné, aby - jak říkal Josef Sudek - více "hrála hudba".

Jan Reich spolu s manželkou Janou musel si svoji Bohemii vydat sám za cenu zadlužení. Ptáčkova opusu se ujal ekonomicky silný Knižní klub -Euromedia Group. Díky mu za to.

Z knihy Země krásná - Otovice, 2005