O co šlo? Obžalovaní měli při fingovaném prodeji do zahraničí zkrátit stát na dani z obratu o desítky milionů. Vyšetřování bylo nesmírně dlouhé, komplikované, mělo zajímavý průběh. Připomeňme si křiklavé momenty: V roce 1996 vrchní soud zrušil rozhodnutí nižšího ostravského soudu kvůli procesním chybám a nařídil nový proces. To se ostravskému soudu nepovedlo. V letech 1996–99 několikrát bezúspěšně nařídil hlavní líčení. Lidi nepřišli. V roce 2001 porušil Nejvyšší soud v Brně soudní klid a případ delegoval do Hradce Králové, aby odpadly problémy s dojížděním obžalovaných, kteří do Ostravy k soudu nejezdili. (Asi věděli, jaký to má smysl. Včera pro zprošťující rozsudek přijel také jen jeden z nich.)
Včerejší vysvětlení soudu je jednoduché a lehce pochopitelné: Obžalovaní nebyli povinni zaplatit daň z obratu. Tečka. Ale nezaplétejme se do takřka nepřehledného dění. Deset let se vyšetřovalo, soudilo a nic z toho. Můžete se radovat: Spravedlnost konečně zvítězila.
Ale můžete také říci: Mohla zvítězit před deseti lety. Nebo: Jakápak spravedlnost, ničemu nevěřím.
Před deseti lety dostali od spravedlnosti tři až osm let. Dnes jsou v očích téže spravedlnosti nevinní. Brát desetiletý soudní děj za věrohodný může jen bláhový tvor.
Ostatní chápou: šlendrián, neschopnost, slepota a třeba i něco horšího. Je u nás moc zločinů, málo trestů, mnoho frašek. Asi to spolu souvisí.
