V listopadu 1989 probíhaly masivní protesty ve všech okolních zemích východního bloku. Demonstraci na pražské Letenské pláni 25. listopadu 1989 předcházela série menších nepovolených protivládních shromáždění na Staroměstském a Václavském náměstí. Režim protesty tvrdě potlačoval. Policisté dav rozháněli pomocí obušků, slzného plynu a vodních děl.
Umístěte kurzor na čáru mezi první a druhou fotografií. Když rozdělovník přetáhnete myší zleva doprava nebo obráceně, zobrazí se celá fotografie:
Represe proti odpůrcům režimu vyvrcholily 17. listopadu na Národní třídě, kdy komunisté nasadili proti studentům příslušníky „Odboru zvláštního určení správy vojsk ministerstva vnitra“, takzvané červené barety.
Minář: Nejde o recyklaci roku 1989
Na Letné 25. listopadu 1989 demonstranti riskovali střet s policisty, příslušníky lidových milicí a armádou. Pokud by nedošlo k pádu komunistického režimu, byli by pravděpodobně mnozí z nich i jejich blízcí vystaveni perzekuci. To dnes nehrozí, na druhou stanu má premiér Andrej Babiš i jeho kabinet na rozdíl od tehdejší komunistické vlády podporu nezanedbatelné části veřejnosti.
„Je fajn, že máme svobodu a demokracii a každý může projevit svůj názor. Je snad lidské říct, že ten veškerý tlak není úplně snadný. Ale lidé reagují dobře, cítím, že nás v tom nechtějí nechat samotné,“ řekl Andrej Babiš v rozhovoru pro MF DNES v neděli, kdy se letenská pláň zaplnila lidmi požadujícími jeho demisi.
Předseda spolku Milion chvilek pro demokracii Mikuláš Minář se proti srovnání akcí jeho spolku s událostmi z listopadu 1989 vymezuje. „Nechtěli jsme, aby lidé akci na Letné vnímali jako určitou recyklaci roku 1989. Chtěli jsme ukázat, že přichází nová generace, která se dívá dopředu, ne do minulosti,“ řekl Minář v rozhovoru pro DVTV.
Co chtěli demonstranti tehdy a co chtějí teď
Přes 800 tisíc účastníků demonstrace na Letenské pláni před 30 lety požadovalo odstoupení členů předsednictva ÚV KSČ, kteří byli spojeni s přípravou intervence států Varšavské smlouvy a okupace Československa v roce 1968. Byli mezi nimi například prezident Gustáv Husák nebo generální tajemník komunistické strany Miloš Jakeš.
V roce 1989 volali lidé na letenské pláni také po rezignaci funkcionářů zodpovědných za brutální potlačení pokojné demonstrace na Národní třídě. Odstoupit měl první tajemník ÚV KSČ v Praze Miroslav Štěpán a federální ministr vnitra František Kincl. Mezi hlavní požadavky shromáždění na Letné patřilo v roce 1989 propuštění politických vězňů, zorganizování svobodných voleb a konec totality.
Demonstranti z nedělní akce na Letné žádají demisi premiéra Andreje Babiše a ministryně spravedlnosti Marie Benešové. Mezi další požadavky patří přijetí pojistek nezávislosti justice, konec dotací a dalších státních zakázek pro koncern Agrofert. Společnost má vrátit všechny peníze neprávem získané z dotačních programů. Přes 250 tisíc lidí také požaduje, aby se Andrej Babiš zbavil médií, ve kterých má podle demonstrantů stále vliv přes svěřenský fond.
Vzpomínky pamětníků
Vzpomínky na rok 1989 vyvolává zaplněná Letenská plán hlavně v mysli lidí, kteří kdysi stáli v čele boje proti totalitnímu režimu. Jejich dojmy však nejsou stejné.
Hudebník Vladimír Mišík, který hrál na Letné před 30 lety, vnímá akci především jako akt svobodné občanské společnosti. Připomněl, že na rozdíl od roku 1989 nejsou Češi ve svých požadavcích jednotní. Podotkl, že mu leze mráz po zádech, když si uvědomí, že někteří lidé Babišovu vládu podporují.
„Když jsem tu hrál před třiceti lety, tak to bylo jasné, protože to byla demonstrace proti komunistům. Teď tu vládne oligarcha a bývalý estébák, který s pomocí komunistů drží celý národ v šachu. Některým něco nasliboval, tak ho volí. Ale nemusíme s nimi souhlasit,“ řekl Mišík pro DVTV.
Podle signatáře Charty 77 Jana Schneidera více než listopad 1989 připomínají současné demonstrace zmanipulované průvody, které organizovala KSČM. „Lidé vyjadřují své politické požadavky organizovaně, jako kdysi na Prvního máje, vybaveni mnoha stejnými plakátky a výkřiky,“ napsal Schneider pro Českou pozici.
