Španělsko prožívalo už od devadesátých let nezvyklý stavební boom. Na pobřeží Středozemního moře rostly nové vily jako houby po dešti. Stavebním firmám vzala vítr z plachet až ekonomická krize na přelomu let 2008 a 2009, kdy motory bagrů i jeřábů v Andalusii a přilehlých oblastech Španělska náhle utichly.
Tíživá hospodářská situace trhu s nemovitostmi příliš nepřála. Nové domy najednou nikdo nechtěl, což srazilo jejich hodnotu až na polovinu. Toho si ovšem všimla řada bohatých cizinců.
Atraktivní prostředí středomořského státu ve spojení s velice příznivou cenou učinilo z opuštěných vilek a pozemků příhodné místo, kde se řada z nich rozhodla zakotvit po ukončení své kariéry. Jenže ani netuší, že na jejich dveře může jednoho dne zaklepat demoliční četa.
S vidinou klidného odpočinku po celoživotní práci přijeli do Španělska třeba manželé Len a Helen Priorovi. Když odešli do důchodu, rozhodli se prodat svůj rodinný domek v anglickém Wokinghamu a usadit se v andaluském přístavním městečku Vera.
Jejich nový dům měl sice všechna potřebná razítka od místních úřadů, vláda autonomního společenství však povolení nakonec zrušila a na zahradu Priorových poslala buldozery.
Podvody, úplatky a klientelistické sítě
To všechno se stalo v roce 2008. Z někdejší honosné vily zůstala manželům pouze garáž, ve které žijí už pět a půl roku. Nejsou přitom zdaleka jediní, kdo o "dům snů" na španělském pobřeží náhle přišli.
Během několika dní nechaly úřady v provincii Almería srovnat se zemí ještě deset dalších staveb. Priorovi se bránili až u španělského ústavního soudu. Ten rozhodl, že demolice nebyla oprávněná a stát by měl manželům nahradit způsobenou škodu.
Zahraniční kupci nejsou obvykle příliš znalí španělských poměrů, spoléhají proto na dobrou vůli místních právníků, úředníků a realitních makléřů. To je však zásadní chyba. V dobách, kdy se ve Španělsku trhu s nemovitostmi dařilo, vznikly v prostředí stavebních firem, realitek i státních institucí korupční a klientelistické sítě.
Když klient požadoval po svém makléřovi potvrzení o tom, že na kupovaném pozemku skutečně může stavět, k získání potřebného razítka stačily dobré kontakty na radnici a možná nějaké to euro. Prodejce už nezajímalo, že andaluská vláda může za čas nesrovnalosti odhalit a stavební povolení zpětně zrušit.
Majitelé míří do Štrasburku, chtějí se domoci svých práv
Přesně to se stalo i dalším britským manželům, kteří se se svým příběhem svěřili deníku The Times. Terry a Christine Haycockovi si pořídili vilu za 120 tisíc liber (asi 3,5 milonu korun). Po čtyřech letech však státní úředníci zjistili, že se v dané venkovské oblasti stavět vůbec nesmělo.
Rozhodnutí bylo jednoznačné: stavba musí k zemi. Jen na území Andalusie je takovýchto problémových domů na 300 tisíc.
Haycockovi se ovšem svého snu vzdát nehodlají. Obrátili se na Evropský soud pro lidská práva. Odvolávají se přitom na znění Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který všem lidem zajišťuje právo nakládat se svým majetkem.
Španělská vláda tvrdí, že ke zbourání problémových staveb dochází jen velice vzácně. "Pokud jde o ochranu práv lidí, kteří nejsou do podvodů zapletení a nemovitosti koupili v dobré víře, španělské zákony jsou jedny z nejlepších v Evropě," uvedla Pilar Martínezová, která se na tamním ministerstvu vnitra zabývá problematikou bydlení.
