Zlatá horečka zachvátila i Konžana Obima Faustina, který se však nepovažuje za obchodníka se zlatem ani za pašeráka. „Ukazuji lidem cestu k místům, kde mohou najít zlato,“ popisuje Faustin. Právě on ví, jak dostat drahý kov na trh. Poptávka po zlatu je podle něj vyšší v Ugandě než v Demokratické republice Kongo (DRK). „V Kinshase nikdo pomoc s obchodováním nehledá. Město je příliš daleko od míst, kde se zlato těží,“ vysvětluje Faustin.
Na severovýchodě země se podél hranic s Ugandou nachází řada malých zlatých dolů, které se obejdou bez pomoci těžké techniky. V DRK je tato námezdná forma těžby povolena za předpokladu, že zlatokopové disponují platnou licencí od ministerstva hornictví. Mnoho konžských rodin je na práci v dolech životně závislých, píše stanice Deutsche Welle.
Podle belgické výzkumné společnosti IPIS, která sleduje místní situaci v důlním odvětví od roku 2008, pracuje v konžských námezdních zlatých dolech téměř dvě stě tisíc lidí. Většina z nich k tomu nemá potřebné povolení. Badatelé navštívili v rámci průzkumu 2 400 těžebních míst a zjistili, že u 64 procent z nich jsou na místě kromě horníků přítomné také ozbrojené skupiny.
Tato zjištění však nejsou překvapivá. Demokratická republika Kongo je bohatá nejen na přírodní zdroje, ale také na množství ozbrojených skupin. Vedle lidových milicí v zemi operují povstalecké síly nebo zločinecké gangy. Ačkoli se státní armádě, známé pod zkratkou FARDC, podařilo po poslední občanské válce integrovat řadu povstalců, zůstává nedisciplinovaná a špatně placená.
Pašeráci zlato prodají do Ugandy, odtamtud už jde legálně
Konfliktní minerály sice nejsou v zemi primární příčinou pokračujícího násilí, jsou však jedním z důvodů fungování ozbrojených skupin. Ty se snaží do těžby zlata zapojit prostřednictvím pašování či nucené práce. Podle dostupných údajů překročí z Konga do Ugandy každý rok nelegálně mezi 75 až 98 procenty zlata.
Prezidentské volby v Kongu vyhrála opozice. Vlivná církev se diví |
Podle Faustina není pašování drahého kovu obtížné. „Existuje mnoho způsobů, jak zlato urýt. Můžete ho dát do kapsy, zašít do bundy nebo do kšiltovky. Sto gramů zlata má cenu čtyř tisíc dolarů (92 tisíc korun). Ani větší množství není problém. Tohle je Afrika. Na hranicích vás nikdo nebude důkladně kontrolovat,“ popisuje Faustin.
Poté, co se zlato dostane na mezinárodní trh, slouží pro výrobu širokého sortimentu výrobků. Firmy jsou nicméně pod rostoucím tlakem, aby informovaly o svých dodavatelích a výrobních podmínkách. Jak tedy pašované zlato projde přísnou kontrolou? Je to například zásluhou místních prodejců, jako je Oryema James, který má ugandskou vládní licenci k nákupu a prodeji zlata.
Pokud James dostane nabídku na odkup zlata, nejprve se prodejce ptá na potřebné dokumenty pro vývoz z DRC a prodej v Ugandě. Odpověď však dopředu zná, pašeráci nic takového nemají. „Zlato koupím, dám do pořádku dokumenty, zaplatím daň ugandské vládě a exportuji zlato do Dubaje, Číny nebo Velké Británie. Tím se stává legálním vývozním produktem a Uganda je uvedena jako země původu,“ popisuje James.
Touto cestou zůstane skutečný původ zlata utajený. Ugandský ministr pro minerály Peter Lokeris uznává, že tyto praktiky ohrožují legální obchod. „Když pašeráci z Konga prodají své zlato legálním obchodníků v Ugandě, jeho původ už dál nelze určit,“ popisuje Lokeris. Podle něj je zapotřebí lépe chránit hranice. Sám ale dodává, že je to prakticky nemožné.
„Hranice probíhají v pustině. Můžete je překročit kdekoli. I když tam není cesta,“ vysvětluje. Také James je přesvědčený, že jeho podnikání je v bezpečí. Poptávka po zlatě navíc podle něj stále stoupá. S tím souhlasí také Faustin. „Každý potřebuje zlato,“ uzavírá Faustin.