PŘÍLOHA: VLÁDNÍ KRIZE
jak jí rozumět ■ co bude
Ale sebevrah má před sebou dvě možnosti - žít, nebo zemřít. Vláda už žít nemůže, jen živořit. Podívejme se na její složení.
Předseda Gross: nedůvěryhodný, neoblíbený, sám o sobě překážka dalšího efektivního vládnutí.
Tři ministři za KDU-ČSL: Svoboda, Šimonovský, Ambrozek. Už podali demisi, jen ji prezident nepřijal.
Mlynář za US - demise. Ve středu se poděkoval i ministr Jaroslav Bureš. Zachoval se jako rozumný politik, když pochopil, jak jsou odklady rozhodnutí o demisi trapné a pro veřejné mínění nepřijatelné.
Dále: Němec a Kühnl, též za unionisty. Ve vládě by rádi zůstali, ale stranické usnesení jim to nedovoluje. Proto podali návrh na demisi celé vlády a odklad je příliš netrápí. Zatím "politicky jednají".
A za ČSSD? Paní Buzková a Urban už dali najevo, že podpora od komunistů je pro ně nepřijatelná. Proč ještě vyčkávají? Člověk nemusí být vrcholný politik, aby si spočetl, že žádná Grossova vláda bez podpory komunistů není možná.
Ostatní sociálnědemokratičtí ministři slibují věrnost. V případě Škromacha a Palase, kteří proti premiérovi ostře vystoupili na sjezdu ČSSD, nejde o nic jiného než o taktický tah. A proč váhá nestraník a bývalý disident Bublan? To je nepochopitelné jak politicky, tak lidsky.
Vláda, která se schází a rozhoduje - nerozhoduje o své demisi, není de facto vládou, ale spíše spolkem lidí, kteří jsou v různé míře znechuceni počínáním svého šéfa. Hledají, jak co nejčestněji nebo co nejvýhodněji odejít. Představa, že by měli spolu vládnout dál, je absurdní.
Stanislav Gross ani nemůže ty, kteří odstoupili, nahradit. Prezident je neústupný a chce přijmout až všechny demise dohromady... Situace předsedy vlády je neúnosná. Pokud nevidí etické důvody, měl by vidět alespoň politické důvody pro svou demisi.
