Z většiny nových skladeb zaznívají náznaky islandských lidových motivů a řada kritiků se shoduje v názoru, že album Homogenic je obrazem soudobého Islandu - krajiny věčného ledu a nedotčené přírody, stejně jako vyspělé průmyslové země. "Skutečně jsem před natáčením desky chtěla objevit, co je to islandská hudba, protože ať přijedu kamkoliv, všude s sebou přivážím padesát kilo islandské krve, masa a myšlenek. Je ve mně uvězněna tisíciletá tradice Islanďanů, historie a charakter této země," říká zpěvačka, která často vzpomíná na dětství, strávené v Reykjavíku. "I když jsem Islandem ovlivněna, pro mě osobně je nejdůležitější být sama sebou, ctít své nápady a myšlenky, ať už k nim dal podnět kdokoliv nebo cokoliv. Jedině tak mohlo vzniknou album Homogenic, které spojuje mé specifické cítění a inspiraci zcela odlišnými lidmi jako jsou Tricky, Nellee Hooper či Howie B. A funguje to: proto jsem desku pojmenovala Homogenic," říká Björk.
Tahle dětsky vyhlížející islandská zpěvačka nesporně patří k vůbec nejprogresivnějším a nejoriginálnějším postavám hudební scény devadesátých let. Bez nadsázky lze říct, že Björk je dnes oproti jiným tanečním projektům o notný kus napřed a každé její album se okamžitě po vydání stene inspirací pro nespočet dalších muzikantů. Bjork sama si ale nic takového nepřipouští. "Má aranžmá jsou do určité míry experimentální, možná i trochu odvážná, jinak jsem ale velmi konzervativní co se skládání a struktury písní týká.
Moje hudba je v podstatě pop pro babičky a děti," říká Bjork. Je pravdou, že její alba mají obrovský mezinárodní úspěch a výrazně bodují i v taneční hudbě nikterak nakloněné Americe, ale asi jen málokomu skutečně znějí jako odlehčený pop pro děti. Ten produkovala spíše její bývalá kapela Sugar Cubes, kterou Björk opustila v roce 1992, aby se mohla věnovat své sólové kariéře. "Chtěla jsem dělat něco sama za sebe, a to byl důvod, proč jsem dala sbohem Sugar Cubes. Rozhodně jsem netoužila po tom, abych se mohlo více zviditelnit, jak se tehdy novináři a někteří lidé domnívali," tvrdí Björk.
Bylo to prý přesně naopak: nechtěla se stát stát slavnou. "Děsila jsem se toho. Zní to asi podivně a kdekdo si pomyslí: co nám holka vykládáš - ale je to fakt pravda. Já si slávy užila již v jedenácti letech, kdy vyšlo mé první album, které ale složil a otextoval někdo jiný. Já jsem desku jenom nazpívala, ale byl na ní hit, který mě na Islandu proslavil," vzpomíná zpěvačka. Lidi ji začali poznávat, zastavovat na ulicích a oslovovat, a to jí bylo velmi nepříjemné. "Protože jsem věděla, že to vlastně není moje deska, a že si všechnu tuhle pozornost nezasloužím. Firma tehdy chtěla, abych natočila další album, ale to už jsem odmítla a dva roky jsem se pak muzice vyhýbala. Ani když jsem opustila Sugar Cubec, netoužila jsem po slávě: nechtěla jsem, aby se to samé opakovalo po vydání alba Debut," říká dnes Björk, jedna z nejslavnějších zpěvaček. Mýlila se. Asi byla předurčena ke kariéře velké hvězdy. "Máte pravdu, to jsou věci, které člověk neovlivní," přikyvuje Björk.
Tahle dětsky vyhlížející islandská zpěvačka nesporně patří k vůbec nejprogresivnějším a nejoriginálnějším postavám hudební scény devadesátých let. Bez nadsázky lze říct, že Björk je dnes oproti jiným tanečním projektům o notný kus napřed a každé její album se okamžitě po vydání stene inspirací pro nespočet dalších muzikantů. Bjork sama si ale nic takového nepřipouští. "Má aranžmá jsou do určité míry experimentální, možná i trochu odvážná, jinak jsem ale velmi konzervativní co se skládání a struktury písní týká.
Moje hudba je v podstatě pop pro babičky a děti," říká Bjork. Je pravdou, že její alba mají obrovský mezinárodní úspěch a výrazně bodují i v taneční hudbě nikterak nakloněné Americe, ale asi jen málokomu skutečně znějí jako odlehčený pop pro děti. Ten produkovala spíše její bývalá kapela Sugar Cubes, kterou Björk opustila v roce 1992, aby se mohla věnovat své sólové kariéře. "Chtěla jsem dělat něco sama za sebe, a to byl důvod, proč jsem dala sbohem Sugar Cubes. Rozhodně jsem netoužila po tom, abych se mohlo více zviditelnit, jak se tehdy novináři a někteří lidé domnívali," tvrdí Björk.
Bylo to prý přesně naopak: nechtěla se stát stát slavnou. "Děsila jsem se toho. Zní to asi podivně a kdekdo si pomyslí: co nám holka vykládáš - ale je to fakt pravda. Já si slávy užila již v jedenácti letech, kdy vyšlo mé první album, které ale složil a otextoval někdo jiný. Já jsem desku jenom nazpívala, ale byl na ní hit, který mě na Islandu proslavil," vzpomíná zpěvačka. Lidi ji začali poznávat, zastavovat na ulicích a oslovovat, a to jí bylo velmi nepříjemné. "Protože jsem věděla, že to vlastně není moje deska, a že si všechnu tuhle pozornost nezasloužím. Firma tehdy chtěla, abych natočila další album, ale to už jsem odmítla a dva roky jsem se pak muzice vyhýbala. Ani když jsem opustila Sugar Cubec, netoužila jsem po slávě: nechtěla jsem, aby se to samé opakovalo po vydání alba Debut," říká dnes Björk, jedna z nejslavnějších zpěvaček. Mýlila se. Asi byla předurčena ke kariéře velké hvězdy. "Máte pravdu, to jsou věci, které člověk neovlivní," přikyvuje Björk.
