Mezi řádky lze vyčíst hlavně to, že se Tomáš Pitr bojí o život. Ten, kdo se bude veřejně hlásit k tomu, že má někde schované zbytky Mrázkova archivu, si vlastně sám dělá červenou tečku (pro odstřelovače) na hlavě. Protože jestli je pravda, co všechno Mrázek nasbíral, může kvůli tomu někdo i zabíjet.
I jedna oficiální verze policie, která vraždu Mrázka vyšetřovala, zněla, že to mohla být poprava za vydírání politiků a za to, co všechno na ně měl ve svém archivu. (Legendami opředený svazek materiálů údajně obsahoval různé dokumenty na politiky, policisty a soudce. V "pozůstalosti" tak měly podle policistů zůstat i videokazety, na nichž jsou zachyceni politici, jak si berou úplatky nebo jak jsou v objetí sličných žen v nevěstinci.)
Co dělá Pitr ve švýcarském kriminálu?Dívá se na filmy, cvičí a čte si práva |
Mrázkův archiv skutečně existoval. Když policie dělala v roce 2006 prohlídku v Pitrově firmě, našla tam část těchto dokumentů. I kdyby Pitr – jak možná i dnes účelově tvrdí – neměl Mrázkův archiv, je i tak on sám pro řadu politiků postrachem. Ono totiž stačí, kdyby Pitr začal vypovídat o všem, co za posledních deset let v Česku prožil, viděl na vlastní oči nebo sám zařizoval. Pitr už sám o sobě je vlastně takový "Mrázkův archiv". Pokud Pitr kompromitující informace má, nosí je ve své hlavě.
Kdyby začal vypovídat, je schopen zrekonstruovat finanční toky, kterých se účastnil, a na jejich konci jsou prý i někteří politici nebo jejich skryté projekty. "Všechny peníze se tu nerozdávaly jen keš v igelitkách. Ale občas se uskutečnily i nějaké převody na účty do ciziny, na tajemná konta do Švýcarska. Nebo se prostě někomu koupila auta, pozemky či nemovitosti," řekl MF DNES jeden z Pitrových spolupracovníků. Pitrovi tak jde údajně i o život.
Dejte mi pokoj, nebo začnu mluvit
Hlavním motivem, proč nakonec došlo po třech letech i na jeho zatčení, může být majetek. Pitr si totiž nechal jako svou stěžejní akvizici v Česku energetickou firmu Energy, která sídlí v areálu potravinářské firmy Setuza v Ústí nad Labem. To je "zlaté vejce", které mu nese ročně půl miliardy korun.
A teď se navíc ještě chystal podnik rozšířit. Zatím byla jeho produkce rozdělena tak, že z osmdesáti procent vyráběla firma Energy zejména páru pro podnik Setuza a z dvaceti procent energii pro nedaleké sídliště Střekov. Po rozšíření by však tento miliardový podnik byl schopen z devadesáti procent vyrábět energii, kterou by dodával přímo do rozvodných sítí, a deset procent produkce by tvořila pára pro Setuzu.
Letos na jaře se začalo vyjednávat o stavebním povolení pro Pitrovu teplárnu a elektrárnu, ale dosud nebyla řízení ukončena. Pokud by se podařilo Pitrův podnik rozšířit, mohl by se stát významným hráčem na energetickém trhu.
Nedá se tedy za Pitrovým zatčením, k němuž došlo až po dlouhých třech letech, najít varování: "Vzdej se svého byznysu v Česku"? Pokud ano, Pitrova reakce vlastně zní: "Majetku se nevzdám. Ale jestli mi nedáte pokoj, budu proti politikům mluvit." Případ Tomáše Pitra je tak i hrou o majetek a informace.
