Brücklmeiera popravili nacisté za přípravy neúspěšného atentátu na Hitlera z 20. července 1944.
Československo zkonfiskovalo domy na základě Benešových dekretů. Přešly do vlastnictví pražské radnice. Advokát David Lejček se odvolával na to, že jeho klientka je stále vlastníkem části domů, protože konfiskace proběhla chybně.
Rozhodnutí o konfiskaci se totiž majiteli domu nepodařilo doručit. "Konfiskační výměr nebyl ani v souladu s tehdejším právem," řekl u soudu Lejček.
Samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 1 Zdeněk Kučera svůj zamítavý verdikt opřel naopak o to, že se dům českým úřadům zkonfiskovat podle práva podařilo. Stačilo, že výměr visel patnáct dní na úřední desce.
V jednací síni se hodně řešilo, zda byl otec žalobkyně členem NSDAP. Advokát Antonelliové tvrdil, že o tom neexistuje důkaz.
Soudce přitom jeden opatřil - knižní paměti jednoho z říšských diplomatů vydané v češtině. Autor popisuje, jak Eduard Brücklmeier přísahal Hitlerovi věrnost na londýnském velvyslanectví a zřejmě skládal slib při vstupu do strany.
Zdeněk Kučera také připomněl, že Brücklmeier s komplici sice osnoval protihitlerovský puč, ale nešlo o pomoc spojencům. "Ten pokus o atentát nebyl veden snahou osvobodit porobené národy od nacismu," řekl samosoudce.
Antonelliová měla nárok jen na pětinu domů, zbytek patřil příbuzným. Ona jediná se však o dědictví přihlásila. V restituci ho nebylo možné vydat, protože žena nemá české občanství. Obhájce pražského magistrátu se nechtěl vyjádřit.
Případ už se táhne od roku 1991, kdy konzulova dcera (tehdy se jmenovala Oppenheimová) Prahu zažalovala. Její advokát má patnáctidenní lhůtu na odvolání. Antonelliová v současnosti žije v Londýně.
České soudy až na výjimky po roce 1989 majetek nevrátily ani českým Němcům, ani prokazatelným antifašistům, kteří po válce mohli zůstat v zemi.
