Data uložená v polovodičích

- Všechna zpracovávaná data se v počítači ukládají na pevném disku. Ten však navzdory svému názvu moc pevný není. Právě naopak - je to prakticky jediný prvek, který obsahuje pohyblivé části. A co se hýbe, to se může i snadno pokazit.
Konstruktéři se léta činili, aby pevný disk dovedli do co nejvyšší dokonalosti i bezpečnosti a je nutné přiznat, že odvedli kus dobré práce. Jenže ani to někdy nestačí.

NEPŘEKROČITELNÉ HRANICE PEVNÝCH DISKŮ
Pevnému disku nesvědčí prudké pohyby, o nárazech a otřesech ani nemluvě. Přesto by chtěli mnozí uživatelé bezpečně ukládat velká množství dat i jaksi za pochodu - nejen v noteboocích, ale také v kapesních počítačích, mobilních telefonech, digitálních diktafonech, fotoaparátech, videokamerách a dalších zařízeních.
Jsou tu ale i další nedostatky, především pomalost. Všechny ty pohyblivé části uvnitř harddisku mají určitou setrvačnost a uvést je do rychlého pohybu chvilku trvá. Jde o zlomky sekundy, avšak při obrovských množstvích dat, která moderními digitálními zařízeními probíhají, je i to příliš mnoho.
V každém počítači sice běžně pracuje také polovodičová operační paměť (RAM), která neobsahuje žádné pohyblivé díly, je malá a neobyčejně rychlá, má však zase jiné nectnosti: je drahá, data na ní se musí neustále opakovaně obnovovat (jde o takzvanou dynamickou paměť) a v okamžiku vypnutí proudu se její obsah nenávratně ztratí. Především proto musí mít počítač vedle RAM také pevný disk: rychlá RAM slouží pro řešení úloh, pomalejší disk pro trvalé "uskladnění" informací.
Existuje sice i statická paměť RAM (SRAM), která již nevyžaduje neustálé obnovování dat, i v ní se však informace po vypnutí ztratí. Musí tedy vždy mít trvalý a spolehlivý záložní zdroj energie, kromě toho je ještě dražší než běžná RAM. Tudy tedy cesta k novému samostatnému paměťovému médiu zjevně nevede - alespoň pro nejbližší roky.

PŘEPISOVATELNÁ NEPŘEPISOVATELNÁ PAMĚŤ
Počítač má i polovodičové paměti, které svůj obsah neztrácejí ani po vypnutí. Obsahují ty informace, které si stroj musí vybavit okamžitě po svém spuštění. Data do těchto pamětí jsou "vypalována" už při výrobě jednou pro vždy, proto se jim říká ROM (Read Only Memory - paměť pouze pro čtení). To však je poněkud nepraktické, a tak vznikla verze, která se přepisuje pomocí ultrafialových paprsků a nakonec i elektronicky programovatelná ROM. Díky tomuto vývoji vznikl její poněkud protimluvný název: elektricky vymazatelná paměť pouze pro čtení - EEPROM.
Paměť typu EEPROM je v principu přesně to, co by snad jednou mohlo (alespoň v některých zařízeních) nahradit pevný disk: nemá žádné pohyblivé části, je malá, vysoce odolná a rychlá. Tak vznikly paměťové karty, kterým se říká Flash.
Starší verze pamětí typu Flash měly některé nectnosti vyplývající ze způsobu přepisu dat: nebylo například možné zapisovat nové informace na místo již vymazaných souborů. Skutečná kapacita se tedy postupně zmenšovala, dokud se obsah zgruntu nepřeorganizoval. Dnešní paměti Flash (označované obvykle jako ATA Flash) však už mají tyto trable vyřešeny. Zápis, čtení i mazání se z hlediska uživatele nijak neliší od práce s běžným pevným diskem.

PEVNĚJŠÍ NEŽ ASTRONAUT
Paměti typu Flash si už našly pevné místo v počítačovém světě. Nejčastěji mají podobu karet typu PC Card, takže je lze bez problémů připojit k notebookům s odpovídajícím slotem PC Card (PCMCIA). V tomto případě slouží jako velmi rychlá přídavná paměť s kapacitou desítek, nebo i stovek MB. Vzhledem ke nepatrným rozměrům, snadnému připojování a rozšířenosti normy PC Card můžete takovýto polovodičový "disk" nosit pohodlně od počítače k počítači - třeba v peněžence.
S pamětí Flash ovšem můžete provádět věci, které by běžný disk zcela spolehlivě nepřežil. Udává se, že vydrží přetížení desítek G (několikanásobek přetížení, které působí na astronauty při startu raketoplánu), vibrace, velký rozsah teplot i vlhkostí. Nic se uvnitř nepohybuje, nic se tedy také neopotřebovává - počet čtení je proto teoreticky neomezený, počet přepisů jde do statisíců. I bez napájení vydrží informace uvnitř nezměněná celá léta, patrně i desítky let.
Největší výhodou je však rychlost vyhledávání a přenosu informace, která tuto paměť předurčuje i pro tak náročné operace, jako je práce s obrazem. Vedle notebooků a kapesních počítačů se proto Flash uplatňuje i v digitálních diktafonech a fotoaparátech, nebo v komunikačních zařízeních. Rychlé čtení a poněkud pomalejší zápis je už dnes předurčují především jako nosiče programů. V některých modemech se na ně například nahrává obslužný software, který dovoluje měnit jejich vlastnosti v souladu s vývojem komunikačních technologií.
Hlavním záporem je zatím především vysoká cena v poměru k objemu "uskladněných" informací. I proto se v současnosti vyrábějí karty s kapacitou mnohonásobně menší než mají pevné disky běžných stolních počítačů. Navíc lácí zrovna nevynikají. Je ovšem otázka, zda by se situace nezměnila, kdyby výroba dosáhla stejných obrovských sérií, jako je tomu dnes u pevných disků.

Pohled do útrob pevného disku prozradí, že jde o špičkové dílo jemné mechaniky, proti kterému jsou i švýcarské hodinky hrubou kovářskou prací.

Polovodičové paměti, které neobsahují žádné mechanické díly, jsou mnohem spolehlivější, protože není, co by se v nich rozbilo.

Polovodičové paměti, které neobsahují žádné mechanické díly, jsou mnohem spolehlivější, protože není, co by se v nich rozbilo.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel.

Video