Většinu života zasvětila těžce duševně nemocným, protože ji komunistický režim kvůli politické nespolehlivosti nenechal pracovat s dětmi a mládeží. V nové práci si ale dokázala najít smysl. A stejně jako se kdysi popasovala se zaměstnáním, které si nevybrala, pozitivně přistupuje i k současnosti. Vnímá hrozbu covidové pandemie a oslavu významného jubilea bez hořkosti oželela. Připila si na zdraví jen s nejužší rodinou.
My staří jsme na nesnáze trénovaní, protože jsme zažívali jednu kalamitu za druhou. Válka, pak tři roky svobody, takzvaný Vítězný únor, uvolnění v šedesátých letech, pak normalizace.
