„Byla to nejmodernější ponorka, kterou Němci za války vyrobili. Zcela moderní plavidlo, které předběhlo svou dobu,“ řekl ředitel Jutského muzea námořních válek dánské tiskové agentuře Ritzau.
Zmíněnou diesel-elektrickou ponorku typu XXI potopili Čechoslováci sloužící v britském letectvu 5. května 1945 v úžině Skagerrak, která spojuje Baltské a Severní moře. Úspěch si s největší pravděpodobností připsala osádka Liberatoru Jindřicha Beneše od 311. bombardovací perutě.
Čechoslováci s Liberatorem GR Mk. VI (KG861, „L“) podnikli podle hlášení na ponorku dva nálety, po druhém přímém zásahu se ponorka potopila. Osádku kromě Beneše tvořili ještě druhý pilot František Bret, navigátor Arnošt Šverma, radarový operátor Jaroslav Schellong, radiotelegrafisté/střelci Adolf Kasal, Vincenc Kocman, Jan Gazdarica, Josef Jedlička a palubní technik Adam Šípek. Beneš za potopení ponorky obdržel DFC (Distinguished Flying Cross) a povýšen do nejnižší britské důstojnické hodnosti Pilot Officer.
Ponorka U-3523 šla ke dnu sice v oblasti, ve níž hlídkovali Čechoslováci, ale 120 kilometrů jižně od místa, která posádka uvedla v hlášení. V některých pramenech se proto uvádí, že ponorku U-3523 potopil Liberator 86. perutě RAF a Čechoslováci potopili U-534. Avšak i místo potopení této ponorky se liší s místem uvedeným v hlášení a i ji si nárokovali také jiné osádky.
Během druhé světové války měli Němci v aktivní službě u bojových jednotek jen dvě ponorky tohoto typu, přesto jich Němci postavili 133, z nichž 120 jich Spojenci potopili a jedenáct se jich po válce vzdalo. Jedna z ponorek typu XXI (U-2540) je v současné době v severomořském přístavu Bremerhaven a funguje jako muzeum.
Kdo byl na palubě?
Na palubě ponorky zahynulo 58 členů posádky. Zda byl v plavidle ještě někdo další, se neví. Podle expertů je ovšem pravděpodobné, že v době, kdy se blížila kapitulace Německa, se ponorkou snažil uprchnout některý z vysoce postavených nacistických představitelů.
Po válce kolovalo mnoho zvěstí o tom, že nacističtí vůdci prchali z Německa s použitím ponorek, včetně ponorky U-3523, a vezli s sebou také nacistické zlato. Ponorky typu XXI byly prvními skutečnými ponorkami, protože jim konstrukce dovolovala trávit dlouhou dobu hluboko pod hladinou.
Plavidlo U-3523 mělo přitom takový dosah, že by dokázalo na jeden zátah doplout do Jižní Ameriky. Zda byla právě Jižní Amerika cílem poslední cesty ponorky, ale není jasné, uvedlo jutské muzeum.
Vědci neplánují nově nalezenou ponorku, která spočívá v hloubce 123 metrů, vyzdvihnout nad hladinu, i přes kolující zvěsti, že by na její palubě mohly být cennosti. Poloha vraku je podle muzea velmi neobvyklá; plavidlo je totiž přídí zaraženo do mořského dna a záď ční 20 metrů do výšky.
Skagerakk
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
