To je silné prohlášení, jak to Dane myslíš?
Není. U nás jsou média strašně bezzubá. Noviny byly vždycky pyšné, že jsou pravé nebo levé, že jsou střed, liberální, demokratické, anarchistické… média s vyhraněným názorem budou logicky s ostatními nesouhlasit. V zahraničí média upozorňují na chyby ostatních, jdou si po krku navzájem. To u nás není.
Kterou chybu bys českým médiím nejvíc vytknul?
Že nevarují čtenáře před sračkami třeba ze serverů typu Aeronet, Krajské listy nebo třeba AC24. U nás i ta nejserióznější média nemají problém citovat Parlamentní listy. Jak můžou citovat něco, co je stoprocentní lžimédium? A divím se, že to neprokouknul třeba Erik Best, který je dokonce uvedený v jejich tiráži. Různorodost názorů je v pořádku, lež ne. Média se bojí střílet do vlastních řad. Výjimečně se to stává, ale mělo by se to stávat víc.
Nepomohlo by v tomto případě, kdyby se vědělo, kdo za těmito médii stojí?
Někdo musí BFU, čili běžným facebookovým uživatelům vysvětlit, že to nejsou média, že to nejsou noviny. Tyhle plátky může platit ruská propaganda nebo nějaký politik, případně podnikatel. A když někdo vyrobí podivuhodnost typu Echo24 a není jasné kdo dal těch deset, dvacet, čtyřicet milionů, které oni usilovně spalují, aniž by za tím byla vidět jakákoliv kvalitní práce, tak to není žurnalistika. Přitom tam píšou vynikající novináři, třeba Lenka Zlámalová, Martin Weiss… ale Echo vydá jeden kvalitní článek za týden a všechno ostatní jsou facebookové linkbaitingy a clickbaitingy a totální nesmysly. A šéfredaktor kudy chodí, tudy si vymýšlí kolik má čtenářů, lže a manipuluje, a za dva měsíce tvrdí, že mu to nikdo neřekl.
Ty jsi novinář, ale také konzultant a podnikatel. Jsi transparentní?
Já mám jednu zásadu – všichni mí čtenáři musí vědět, kdo jsou moji komerční klienti. Chci být normální seriózní novinář, a musím to v psaní zohlednit. Nebudu psát ve prospěch někoho jen proto, že je to můj klient. Tím samozřejmě riskuju, že když se mu to nebude líbit, tak u něj skončím. Padni komu padni – pokud můj klient udělá kolosální průser, já nemám problém o tom napsat.
Vraťme se ještě k transparentnosti financování. Zatímco u velkých vydavatelských domů je struktura veřejná a jasná, u malých zpravodajských serverů to neví nikdo. Svobodné fórum se například brání tím, že zveřejní seznam dárců…
… jehož vypovídající hodnota je nula. Pokud to budou řešit takhle, mám právo je do nekonečna kritizovat a považovat za nedůvěryhodné. Z těch menších se to daří třeba Hlídacímu Psu. Přitom já si Pavla Šafra ze Svobodného fóra velice vážím. Jeho chorobná posedlost Babišem ale znamená, že se Svobodné fórum nedá číst. Echo24, Svobodné fórum a podobné weby jsou blogy. Ale na to, kolik to stojí, je to trošku nákladný blog. To už můžou lidé číst klidně Zvědavce, Britské listy nebo další obskurní záležitosti.
Co Daniel Dočekal a veřejnoprávní média?
Nevěřím na veřejnoprávnost. Snaží se za extrémně drahé peníze vyrobit něco, co nemůže existovat. Nemyslím si ani, že často uváděná BBC je veřejnoprávní. Nemyslím si, že je nutné mít veřejnoprávní média. Copak veřejnoprávnost tady v Čechách něco přináší? Navíc je to nákladné, vyžaduje to skrytou formu zdanění ve formě poplatků … A veřejnoprávní média jsou politický nástroj. Jestliže u komerčního vysílání má na volbu šéfa vliv správní rada a majitel, u veřejnoprávních médií je to Rada (rozhlasu či televize) a tu volí kdo? Parlament. Potom jsou rozhlas a televize vystaveny politickým vlivům různých těch Fibingerových a jiných, kteří se tam vyskytují jako panoptikum záhadných cirkusových postaviček. Třeba takoví ti Velebové, kteří mají svých 500 respondentů co rozumí všemu… to je tak absurdní, že si spíš přeju, aby to neexistovalo.
Veřejnoprávní média by měla přinášet objektivní zpravodajství a vyvážené komentáře.
Objektivní zpravodajství poskytuje agenutra, ČTK, na to nepotřebuju veřejnoprávní média. A co to je vyváženost? Pět minut Židi, pět minut Hitler?
Názorová pestrost v rámci stanovených hranic.
Dnes se nám ale společnost změnila. Nepřeberné možnosti v šíření informací znamenají, že veřejnoprávní média jsou v podstatě přežitek.
Odkud by ale tedy měli lidé informace brát?
Tam, odkud je berou teď. Vůbec nejpodstatnější v celém kontextu je, že nejčtenějším médiem je Blesk. Tomu věří lidé víc, než veřejnoprávním médiím.
Daniel Dočekal (1967)
Internetový publicista, odborník v oblasti sociálních médií, konzultant. Je jednou z prvních českých internetových osobností, zakládal legendární server Svět Namodro. V současnosti publikuje na serveru Pooh.cz, píše o tipech pro práci na sociálních sítích 365tipu, věnuje se také školení v oblasti bezpečnosti na sociálních sítích - a školí jak manažery, tak studenty a děti. Je velmi aktivní na sociálních sítích, patří mezi ty ikonické "zakladatele" českého internetu, kteří jsou dodnes extrémně aktivní. Je také nadšeným hráčem online RPG her World of Warcraft, Lotro, Rift a další. (Facebook, Twitter, Google+)
Zmínil si sociální sítě jako zdroj informací… to by bylo v pořádku, kdyby byli všichni Češi na sociálních sítích. Co ale ti ostatní?
Měsíčně je na sociálních sítích 4,5 milionu Čechů. Unikátních a aktivních 2 miliony. Jsou tady ale další sociální sítě, takže se můžeme bavit o 3 milionech každodenních uživatelů sociálních sítí. Ani ti, kteří nejsou na internetu vůbec, nepotřebují veřejnoprávní média. Potřebují média, která fungují.
Pak se ale dostaneme k tomu, že objektivní novinařina je pouze citování holých faktů.
To je zpravodajství. Tam nepatří žádné úvahy ani výklady. Můžu tam maximálně přidat holý fakt o tom, že něco se stalo předtím nebo potom, ale i třeba výběrem odkazů už to ovlivnuju. Nad prostou zprávou je ale další spousta útvarů – analytický, kritický – a tam už pak století platí, že si musím vybrat noviny podle toho, jestli jsou pravé, levé, kritické, rudé… K tomu si namíchám druhý titul, který je z opačné strany politického spektra, a můžu srovnávat.
Zprávy přináší zprávař, to není novinář. Novinář je krok za tím. Já chci vědět, jaký názor má ten, který ten článek píše – ne, jaký má názor šéfredaktor. Tohle je stará žurnalistika: bylo nutné, aby vždycky byl připojen názor toho, kdo článek píše. Prostá zpráva je pro čtenáře k ničemu. Čtenář je s odpuštěním vůl, neumí si udělat názor.
Fungovat mohou samozřejmě i ta veřejnoprávní, která (podle kodexu ČT) musí poskytovat: „nestranné a nezávislé zpravodajství, informace a komentáře.“ A lidé očekávají objektivitu.
Já nemůžu být objektivní novinář, nikdy. Bude mě vždycky ovlivnovat společenský status, zkušenosti, kontakty. Uvedu příklad: někdo z mé rodiny se stal obětí násilného trestného činu, takže když budu psát o nějakém šmejdovi, který znásilnil holku, budu tím ovlivněný a nedokážu tak silnou věc vytěsnit. To je ten nejtypičtější příklad. A nemusí to být ani tak dramatické – stačí, když se špatně vyspím. Vždycky mě něco ovlivní, což v důsledku znamená, že nebudu stoprocentně objektivní. Spousta lidí jsou například rasiste nebo xenofobové, i když to nepřiznají.
Když o tom mluvíme - měli by mít do médií přístup zástupci radikálních směrů a názorů? Neříkám Hitler-Židi, ale třeba Semelová-Konvička.
Ne. Média by jim neměla dávat prostor. Měli by o nich psát, ale nenechat je mluvit. Měli by samozřejmě o nich přinášet informace a kriticky je hodnotit, ukázat o co jde, vysvětlit lidem co je to za zvěrstvo. Ale nedávat jim prostor, protože zrovna tihle dva jedinci jsou zralí na celu. Bez milosti zavřít do blázince. Tihle lidé mají v demokracii právo otevřít ústa a vypouštět špínu. A já budu to jejich právo bránit. Ale všichni ostatní mají právo slyšet, jací blázni to jsou, a já jako novinář mám povinnost na to poukazovat.
A jedna otázka na závěr: ještě pořád hraješ online hry?
Jasně. World of Warcraft, Lotro, Guild Wars, Rift, SWTOR… Já miluju virtuální světy, snění o tom, co neexistuje. A k virtuální realitě my jako společnost spějeme, tyhle hry jsou ochutnávkou, ukazují, jak to bude vypadat za pár let. Já jsem miloval Second Life, ten ještě pořád existuje – pořád se tam třeba prodávají moje boty. Ale to by bylo na dlouhé povídání.
