Proč to neudělali rovnou úředníci vašeho ministerstva, když jde, jak vy říkáte, o jasně výjimečný případ? Proč už oni rodině kulaka Josefa Zejvala dluh neprominuli?
Proto stojí v čele úřadu politici. Mám podobnou rodinnou anamnézu a jako politik se musím zamyslet nad tím, jaké pohledávky vlastně vymáháme. Úředníkovi, který rozhodl, však nemůžu nic vytknout. Je prostě povinen vymáhat pohledávky za každou cenu. Od toho tam je. Když to nevymáhá, tak nedělá pořádně svou práci.
. Blog: Je státní úředník robot bez mozku? |
Takže úředník postupoval správně?
Postupoval, aniž si uvědomil historické souvislosti a souvislosti obecné spravedlnosti. A k tomu je zase zapotřebí ten politik v čele úřadu, aby si tyhle věci uvědomil.
Ale vy jste se o tom případu nedozvěděl. Proč ten úředník nekontaktoval svého nadřízeného a neporadil se o sporném případu?
Samozřejmě mu vytknu, že jsem o této citlivé věci nebyl informován. Ale nemůžu mu vytknout, že porušil úřední postup, protože ho neporušil.
Když hoteliér Vlastimil Dvořák požádal o prominutí daně z příjmů ve výši 12,5 milionu korun, ministerstvo financí mu vyhovělo. V tomto případě jde o několikanásobně nižší částku a jednoznačnou nespravedlnost minulého režimu.
Mícháte dohromady prominutí daně podle zákona o správě daní a poplatků a vymáhání pohledávky. V případě podnikatele Dvořáka šlo o nesrovnalost. Je otázka, zda mu měla být daň vůbec doměřena. Podle některých názorů ne.
. Pohledávka z 50. letV roce 1954 zabavili komunisté Josefu Zejvalovi jeho hospodářství a vyměřili mu daň přes 8,5 tisíce korun. Zejval ji nikdy nezaplatil, neměl z čeho a navíc s ní nesouhlasil. Dluh přešel na jeho dceru, která po roce 1989 statek zrestituovala. Byla k němu však vázaná i pohledávka státu. To rodina zjistila až nyní podle výpisu z katastru nemovitostí. Zažádali o vymazání, ale z ministerstva přišel pokyn, že musí dluh uhradit. Ve stejné situaci jako Zejvalovi je dalších 510 potomků vyvlastněných kulaků. - čtěte Stát vymáhá daně vyměřené v 50. letech „kulakům“ |
V případě kulaka Zejvala však šlo o jasnou nespravedlnost.
Upřímně řečeno je největší problém, že se svobodné Československo rozhodlo převzít kontinuitu bolševického Československa. To je ten zločin. Tady šlo o pohledávku, která vznikla v souladu s tehdejším právním řádem.
Takže vy musíte ten dluh vymáhat.
Ministerstvo financí převezme pohledávku a je vázáno ji vymáhat. Nevymáhání pohledávky je porušení zákona. Protože je to však výjimečná situace, je možné najít v zákonu oporu pro výjimečné řešení.
Není to trošku špatný signál o fungování vašeho ministerstva? Normální občan se k vám nedostane, standardně požádá úředníka a čeká od něj spravedlivý a pokud možno vstřícný postup. Ministerstvo ho však bere v potaz, až když se jeho případ objeví v novinách.
Mám víc než dvacet tisíc podřízených. Kdyby měl každý podřízený žádat o to, jak má, či nemá rozhodnout v rámci své pravomoci, tak to prostě není možné. Jediné, co se dá říct, je, že ten, kdo to řešil, nezvážil tu míru spravedlnosti či nespravedlnosti. Nemůžu nikomu vytknout úřední postup. Chybný úřední postup se nestal. Já ani nevím, jestli ta rodina oficiálně požádala o prominutí dluhu.
Kontaktovala ministerstvo, zda jí to může být prominuto – a ministerstvo řeklo, že ne. Tak proč žádat?
Ministerstvo neřeklo, že ne. Řeklo, že v katastru je evidovaná pohledávka přes 20 tisíc. Řeklo, že penále promine, ale původní pohledávka by uhrazena být měla. Z hlediska ryzí administrace se tomu postupu nedá nic vytknout, je přesně podle zákona o vymáhání pohledávek a nemohu nikomu vytknout, že porušil zákon.
