Do politiky a na kandidátku strany zelených byla její cesta mnohem přímější a téměř románová, dostala se do ní především proto, že ve svém oboru byla skutečnou špičkou. Pracovala na úřadu vlády, v oblasti ochrany lidských práv - policejní mlátičky a jiná libá tematika.
A dělala svou práci tak, jak není u úředníka v České republice zvykem - totiž pilně, oddaně, aktivně a poctivě. A tím začala svou politickou kariéru. Do povědomí veřejnosti však vešla úplně jinak - konfliktem na demonstraci, kdy ji zmlátil policista Čermák.
Obrazový a zvukový záznam celé akce prolétl televizemi a vytvořil paní Kateřině - byť figurovala podle záznamu, který mohl shlédnout každý, očividně v roli oběti - jako "ta, co se poprala s policajtem".
Pitvat, zda onen konflikt přispěl k jejímu zvolení, nehodlám, ale stejně tak nelze zpochybňovat, že by konflikt klíčovým způsobem neformoval image paní poslankyně.
Od jejího zvolení se proto dá očekávat, kdy ji někdo - v souladu s tím, že je najednou veřejně známá a vlivná - začne napadat. Stalo se, a stalo se tak i v souladu s image vytvořenou střetem s policajtem. Teď už nemá paní poslankyně být "ta, která se poprala s policajtem", ale "ta, která se poprala se sousedkou".
Česká televize, kde jsem zprávu o tom, že údajně napadla sousedku, slyšel poprvé, si s gustem smlsla. Do kamery se vypovídala sousedka, co zavolala na děti paní poslankyně policii, a vylíčila, jak jí za to paní Kateřina vtrhla do bytu a bila jí, a pak televize uvedla, že jde o přestupek.
Teprve druhý den uvedl celou věc na pravou míru iDNES.cz:Ony mejdany, na které si sousedka paní Kateřiny opakovaně stěžuje, nikdo jiný neslyšel. Stížnosti, které sousedka na paní poslankyni na městský úřad v minulosti podávala, byly vždy neoprávněné.
Přímí sousedé paní Kateřiny nic o hluku a kraválu v jejím v bytě nevědí. Takže vše nasvědčuje, že si ona sousedka v rámci nějakých nevraživostí mězi děvčaty věc vymyslela. Přesto - i díky některým mediím - paní Jacques přibyde další nálepka rváče.
Jsem dalek toho, abych ji však litoval. Přestože je to nepříjemné, je to nevyhnutelné, jedná se v českém prostředí o nutnost. Popularita se neodpouští. Ale poslanci jsou poslední, kdo by si měl stěžovat - jako kompenzaci přece mají skutečně lidové ceny v parlamentních restauracích.
