Ona hanebnost, která mě tolik zlobila, se stala viditelnou v pátek na zasedání poslanců a senátorů na Pražském hradě. Jenže ta tahanice byla vyvrcholením rozsáhlejší zlotřilosti – pokrytecké diskuse na téma, kde se urodí vznešenost, zda tehdy, budeme-li prezidenta volit tajně hlasovacími lístky, či veřejně, rukou zvednutím.
Dozvěděli jsme se třeba od šéfa socialistického sněmovního klubu Haška, že veřejná volba je důstojnější.
Tak pravou důstojnost jsme viděli včera při zasedání parlamentu. A ovšem dle logiky sociálnědemokratického předáka byla nejvíce důstojným obdobím doba komunismu v letech 1948 až 1964, kdy poslanci volili prezidenta veřejně, rukama.
První republika a devadesátá léta jsou naopak obdobím tajnosti a nedůstojnosti: obstojí už jedině veřejná manifestační volba Tomáše Masaryka v roce 1918 a veřejně manifestační volba Václava Havla v roce 1989 (revolucionáři si to tak přáli, neboť správně věděli, že se komunisty dosazení poslanci neodhodlají veřejně hlasovat proti Havlovi).
Abyste mi rozuměli, nehájím principiálně tajnou nebo veřejnou volbu, protože obojí má své výhody či nevýhody. Jen tvrdím, že postoj ani jedné ze stran nebyl motivován vznešenými argumenty. Prostě proto, že žádné totální vznešené argumenty pro jeden či druhý typ hlasování ve skutečnosti neexistují.
Ukázkovým příkladem je historka předsedy zelených Bursíka. Prý se zhrozil kupčení s hlasy, když zhlédl, jak se protřelý sociálnědemokratický lobbista Šlouf tajně sešel s Klausovým kancléřem Weiglem. Aby tomuto zlu zabránil, zavrhl volbu tajnou a začal žádat volbu veřejnou: nehodní korupčníci, kteří by skryti za tajnou volbu jistě zradili, při veřejném hlasování nezradí, neb se zaleknou lidu.
Jak hezky to zní. Jenže na věc se lze dívat i z jiného, praktického úhlu pohledu. Zrada je v této definici zradou příkazu stranických šéfů. A pak – co je na schůzce lobbisty a hradního kancléře tak neobvyklého? Martin Bursík přece dobře ví, že se lobbisté a obchodníci potulovali a potulují všude v české politice, u Klause, Havla i u zelených. Velice by mě zajímalo, co by Bursík říkal, kdyby se odhalily předvolební pletichy vyslanců sociální demokracie. Dost přitom pochybuji, že by o žádných takových intrikách neslyšel.
Jaká je pravda? Bursík podporoval veřejnou volbu, aby docílil zvolení Jana Švejnara. Paroubek tak činil z týchž důvodů. Topolánek žádal tajnou volbu, ježto to zvyšovalo Klausovy šance na zvolení. Lidovci byli lidsky zmatení, částečně vychytralí. Komunisté byli jen vychytralí.
Přátelé, myslíte-li to s řečmi o důstojnější volbě vážně, nemlaťte prázdnou slámu, změňte ústavu a přijměte přímou volbu prezidenta občany.
Ani taková volba nebude čistá záležitost. Půjde o předvolební kampaň s obvyklými špinavostmi. Přece to však bude lepší než pokrytecké diskuse, zda volit tajně, či veřejně. Naše politická elita totiž včera ukázala, že na relativně důstojnou volbu prezidenta parlamentem vskutku nemá.
