Děkan vysoké školy spolu s inspektorem přírody jsou obviněni z krádeže květin. Předsedkyně stínové vlády žen ČSSD je podezřelá, že machinovala s financemi školy, kde ředitelovala.
Antl, státní zástupce, kladivo na zločince, řídil opilý a trestu se pomocí kejklů vyhnul. Jistá soudkyně ukradla salám v samoobsluze. Vojáci Hradní stráže, operetní krasavci, účinkovali v pornoprůmyslu.
Výčet nekončí, končí trpělivost jej podávat. Samí důstojní lidé v důstojných pozicích dámy a pánové, příklady ctnosti. A na prsty se jim lepí chmatáctví, trapné aférčičky, drobné podfuky a takové to běžné zlodějství, které se u nás už páté desetiletí toleruje.
Lidé, kteří mají stát v čele, v popředí, k nimž máme vzhlížet jako k výtečným občanům, kteří se vyšvihli, prosadili, uspěli. Důstojník, vojáci pana prezidenta, děkani, soudci, i ti nejvyšší, vychovatelka mládeže, hrdina z Kosova, pronásledovatelé zločinců. Chmurná galerie.
Být drobným kriminálníkem, přikradačem, švindlířem, malým pobertou, to vždy příslušelo lidem z ulice - vyvrácencům bez osudu, bez domova, bez smyslu. Lidem, které ustavičně zavírají, pak zas pouštějí a znovu zavírají.
Lidem, jichž smysl jest: Teď kraď, lži, podváděj, ono nějak bude. Tato estetika nízkosti dere se nahoru. Salám ukradne už i hodně vysoký pán, totiž dáma. Voják krade elektřinu, soudce cizí duchovní dílo. Přední pánové a dámy státu, elita, mění se v roztodivnou galerku, v pitoreskní zločinné figurečky.
Co s tím? Nic, řešení není. Jací páni, jaké dámy, taková elita, takový stát. Jak chcete způsobit, aby soudce nekradl salám, voják elektřinu, děkan kytky? Anebo ausgerechnet právnická fakulta šmelí s přijímacími testy.
Má to logiku, na právech vědí nejlépe, co je u nás právo. Pečlivý pozorovatel namítne: žádná nízkost se nahoru nedere. Odjakživa tam byla. Taková jsme země. TGM říkával: Nechte nás padesát let, ať se vyvineme. Ale k čemu, proboha, k čemu?
