Vyfotil je agent izraelské kontrarozvědky Kar el Randagh, který uvádí:
"Byli podezřelí. Ten tlustší zapadl pod hladinu Mrtvého moře jak zednická tříska. Ten s bradkou přijel na pláž s gutrou, tradiční arabskou pokrývkou hlavy. Svlékl se do plavek, ale než vlezl do vody, posvačil z konzervy vepřové ve vlastní šťávě."
Když vyšla najevo identita obou osob, začaly spekulace politologů, o čem Weigl se Šloufem jednali. "Určitě šlo opět o nákup nějakých hlasů, ale jakých?" přemítá Olaf Holmgren z Institutu pro výzkum kryptopolitiky v Uppsale.
Jeho kolega z harvardské katedry volebních pletich Norman Scott nabízí vysvětlení: "Při letošní volbě českého prezidenta se oba přesvědčili, že se nevyplácí nakupovat na poslední chvíli. Je z toho zbytečné drama. Podle mého hodlá Václav Klaus za pět let kandidovat na post generálního tajemníka OSN, nebo dokonce ředitele zeměkoule."
Má-li profesor Scott pravdu, čeká Miroslava Šloufa dost práce. Český prezident si sice během svého prvního funkčního období získal podporu Pekingu a Moskvy, ovšem Brusel ho nemiluje a v USA má pověst klimatologického klauna.
Miroslav Šlouf se však špinavé práce nebojí. Podle nepotvrzených zpráv si už vyjednal audienci u kolegy lobbisty Toma Cruise. Za jeho podporu pro Klause mu prý Jiří Weigl slíbil postavit ze státních peněz továrnu na vakcínu proti ptačí chřipce u Kostelce nad Černými lesy. Schůzka Weigla se Šloufem zaujala nejen politology, ale také přírodovědce.
Jak je možné, že se Šlouf tak dlouho udržel pod hladinou? RNDr. Helmut Klenor z Ústavu pro studium běžných paranormálních jevů říká: "Je to prosté. Už gangster a organizátor českého politického života František Mrázek postřehl, že pan Šlouf je obojživelník, a začal mu říkat Vodník. A jak to, že se v tak husté vodě dokázal potopit? Asi má místo srdce kámen."
