Další shnilé třešinky na povodňovém dortu z kuchyně ministerstva financí

První shnilou sociální třešinkou je zavedení milionářské daně, bobtnající jako zákeřné podhoubí v mozcích stranických stratégů levicových vlád , kteří vidí vzácnou příležitost na úkor povodňových tragédií splnit své volební programy. Přitom pan premiér se zmínil o tom, že nebude jejich strana zneužívat povodní k dosažení svých politických cílů a ejhle. Milionářská daň je na světě a již jitří mediální scénu s dopady na vědomí třídních rozdílů. Nejprve se mluvilo o částce 900 000Kč, později 600 000Kč, aby se zvýšení daní zastavilo na částce těsně před platem poslance či senátora. Co kdyby byla tato revoluční myšlenka smetena již v první fázi tvůrci zákona. Ostatní náhrady u poslance se nedaní a tak toto opatření naše zákonodárce nepostihne. Přitom předpokládaný výnos z této daně je nevelký, zhruba ve výši jedné miliardy. Zato škody, které tato myšlenka napáchá na vědomí občanů jsou nedozírné. Od demotivace schopných, po tragédie zadlužených až po vymýšlení legálních daňových úniků.

Přitom jiné demokratické státy  jdou cestou zvýšení spotřební daně u  alkoholu, cigaret, benzinu apod. tedy u těch výrobků, u kterých si každý může svou spotřebu regulovat a tím i  progresivně přispívat.
Jsou i jiné způsoby jak uhradit povodňové ztráty, kupříkladu část uhradit z příjmů  privatizace. Kam se podělo oněch 133 miliard  za   prodej plynárenských podniků od RWE? Měly být složeny na zvláštní účet. Také odklepnutá privatizace Telecomu  mnohé nahradí. A co zpackaná privatizace Unipetrolu? Kdypak již skončí nedůstojné handrkování  znejišťující kapitálové trhy? Nevypomohlo by lépe oněch deklarovaných zhruba deset miliard na  záplavy? Proč tam se  nestočí  zraky  sociálně demokratických stratégů? Proč v případě nevýhodných smluv pro stát neanulují  dosud nezaplacenou privatizaci, která nenabyla platnosti, zákonem? Lze provést jistě jiné výběrové řízení či oslovení  zájemců, kteří jak známo nabízeli více a lobovali méně.
Pomoci chce i EU. Z původního prohlášení  o pomoci 55 milionu EUR pro  ČR se úvaha rozšířila na  100% náhradu škod ve svých zemích  EU s deklarovaným stejným přístupem ke kandidátským zemím. Nyní se jedná o částce menší, nicméně i miliarda EUR  pro ČR je téměř třicetiprocentní pomocí na úhradu škod. Není nutné tedy ze sebe rvát kalhoty, když brod je ještě daleko a dělat  populistická gesta.
Další shnilou třešinkou  z kuchyně ministerstva financí je úvaha o  diskriminaci lidí, kteří se vůči svému majetku chovali zodpovědně a pojistili ho. Jak napověděla reportáž z radiožurnálu  ze dne 29.8. 2002, pokud  jejich majetek postihly povodně a budou žádat o dotaci, budou nuceni zaplatit na ministerstvo  financí 35% pojistného plnění. Takže vláda by vlastně ty, kteří jsou pojištěny chtěla z této dotace vyškrtnout, protože pokud by žádali o 150 000Kč  a jejich 35% pojistného by  bylo rovno či  vyšší než 150 000Kč tak by se jim nevyplatilo ani o dotaci žádat. Tím  by se popřel  veškerý princip  majetkového pojištění, protože ten, kdo neplatil pojistné celá léta  je na tom relativně lépe z poškozených, než ten kdo byl ke svému majetku a tím i společnosti  zodpovědný.  O nezodpovědného se nyní postará sociální stát. Věřím, že zůstane pouze u shnilých  třešniček, pod které bychom tyto návrhy  mohli zahrnout. Jistě zvítězí zdravý rozum , kdy  podobné rozdíly nebudou jitřit zlou krev a  reformátoři sociálních tezí se vrátí do světla reality  současného světa.