Skálová rozsudku smrti unikla. Z doživotního trestu strávila ve vězení dlouhých šestnáct let. Cestou ze soudní síně zastavila Dagmar Skálovou dozorkyně. „Skálová, co jste tak veselá, to jdete domů?“ „Odpověděla jsem, že ne, že jsem dostala doživotí. Nevěřila mi. A já přitom myslela na ostatní, na ty, kteří snad ve stejné chvíli odcházeli domů.“
Spisovatel a popularizátor moderních českých dějin Jiří Padevět považuje Dagmar Skálovou za jednu z největších hrdinek třetího, protikomunistického odboje. „Téměř jistě musela vědět, že boj proti brutální komunistické hydře může skončit na popravišti, přesto se zapojila do příprav jednoho z protikomunistických povstání v roce 1949,“ popsal Padevět pro skautský web.
Zřejmě již během příprav infiltrovala odbojáře Státní bezpečnost a bezprostředně po zahájení pokusu o povstání začalo zatýkání. „Dagmar Skálová zachránila svými výpověďmi, tváří v tvář sadistickým vyšetřovatelům Státní bezpečnosti, většinu skautů, kteří byli do přípravy povstání zapojeni. Sama byla odsouzena k vysokému trestu odnětí svobody a propuštěna až v šedesátých letech. Její odvaha a ochota obětovat svobodě a svojí vlasti třeba i život je obdivuhodná dodnes,“ shrnuje Padevět.
Na skautskou vedoucí se v roce 1949 s žádostí o spolupráci obrátila důstojnická odbojová skupina vedená majorem Prokešem a právníkem Borkovcem. Skálová spolu s Jiřím Navrátilem a Jiřím Řehákem zapojila starší skauty, kteří měli působit jako spojky a zajišťovat zásobování a lékařské ošetření. Vojáky však pravděpodobně už od začátku sledovala tajná policie a v den akce postupně celou skupinu, včetně asi stovky skautů, pozatýkala.
Pomohla jim morseovka
Zadrženým skautům se zejména pomocí morseovky podařilo domluvit na stejné výpovědi, tedy že v ulicích Prahy hráli noční bojovou hru. Během vyšetřování se Dagmar Skálová chovala velmi statečně a všechnu vinu brala na sebe. Předpokládala, že jako ženu ji komunisté nepopraví, a tvrdila, že skauti o plánech na převrat nic netušili. V procesu Skálová a spol. tak bylo nakonec obžalováno třiadvacet a odsouzeno pouze devět skautů.
Cesta Skálové po věznicích začala na Pankráci, pokračovala do Znojma, Kutné Hory. Nejdelší čas strávila v Pardubicích.
Jako nepřátelský živel byla od dalších vězeňkyň izolována na zvláštním oddělení, vyhla se jí také první vlna amnestií pro politické vězně na počátku 60. let. Když byla nakonec v roce 1965 propuštěna, její manžel Karel Skála, který byl také odsouzen v politickém procesu, byl ještě ve vězení.
Za svůj životní postoj byla Skálová v roce 1997 vyznamenaná Řádem T. G. Masaryka. Zemřela v roce 2002.
Mimořádné, mnohaleté tresty dostali i ostatní skauti, účastníci pokusu o převrat. Druhý nejvyšší trest, dvacet let, dostal Jiří Navrátil, později dlouholetý starosta Junáka. „V organizaci převratu jsme byli někde na konci, za což tresty byly úplně jiné. Ale z propagačních důvodů potřebovali udělat skautskou protistátní skupinu, kde na prvním místě musela být Dagmar Skálová a já jsem byl její zástupce. Takže ona dostala doživotí a já jsem dostal dvacet roků,“ popisoval Navrátil, zesnulý před dvěma lety.
