Letos – více než který jiný rok – se zdá, že Czech Press Photo neříká nic víc než to, co dávno známe, a z té bídy říká ještě pouze to, co si noviny myslí, že fakt chceme vidět. Czech Press Photo znovu nasázela řádnou dávku bolesti, utrpení a hrůz. Asi proto, že si noviny myslí, že právě toto je měřítko „novinářského soucítění s bolavým světem“.
Když se řekne soutěž, obvykle si pod tím představíme, že existují „nějaká měření“, podle nichž zvítězí ti nejlepší. Obvykle měřením myslíme kdo výš, nejdál a nejrychleji. U fotografických soutěží jsme se smířili s faktem, že „měření“ je zde přeci jen obtížnější, že je to takový krasobruslařský umělecký dojem. Ovšem letos na to šla porota Czech Press Phota s obzvlášť velikými fiškuntáliemi.
1. cena Lidé, o nichž se mluví: Vojtěch Herout. Václav Havel nakukuje při premiéře svého filmu Odcházení, Praha 22.3. 2011
Intermezzo fabulátora
Nejprve první kolo a první úkol pro porotu: Přečtěte si pozorně noviny za minulý rok a pečlivě si zaškrtejte všechny novinářsky důležité události, které by pro diváky mohly být atraktivní. Máte? A pro zahraniční porotce speciální upozornění: Přečtete si pozorně a zejména události české. Děkuji. My nesmíme ani naznačovat.
Kolo druhé: K sadě vybraných událostí dle bodu jedna přiřaďte snímky, které s danou událostí souvisejí. Pak se porota sejde a hlasováním z každé události vybere nejhezčí soubor. Hezkým se myslí trochu naklopit a pokud možno i nějaké dojímavé detaily. Případně vhodné (my nesmíme ani naznačovat) jsou akční fotografie zabírané z bezprostřední blízkosti. Něčím takovým jako je poselství netřeba ztrácet čas. Působí to v porotě při hlasování zbytečné rozbroje.
Kolo třetí: Sestavte pořadí událostí s nejhezčími fotkami. Podle důležitosti událostí, prosím. Zvláštní upozornění pro zahraniční porotce: Český divák chce vidět vyhrát pokud možno českou událost. Tím nic nenaznačujeme.
Máte? Děkujeme. Vyhrává Šluknov. Děkujeme moc.
Czech Press Photo 2011
Informace pro bilanci nestačí
Zdá se vám ta persifláž přitažená? Počítejte se mnou u vítězů Czech Press Phota 2011: Šluknov, Egypt, Oslo, Japonsko a nakonec – zaplaťbůh - alespoň jedna nekatastrofa – 75. narozeniny Václava Havla. Zdaleka to není úplný výčet. Chápu, možná to vypadá, že jsem necitlivý, protože za každým takovým příběhem se skrývá utrpení a tragické osudy. Jenže to by se ty vítězné fotografie musely těmi příběhy a osudy opravdu zaobírat! Avšak kromě fotografie Václava Havla, kde snímek vystihuje jistým způsobem tuto osobu, jsou ostatní práce víceméně obyčejnými reportážemi balancujícími na hraně voyerství. Přijet, podívat se, jak „to tam“ je a zaznamenat to tak, aby lidi čuměli. Kde je autorský osobní vklad? Však proto výjevy, které snímky ukazují, jsme ve variacích viděli už milionkrát. Ty záběry jsou dobré pro denní novinářskou práci, kdy je potřeba informovat. Ale v roční bilanci nemají co pohledávat. Pouhá informace pro bilanci nestačí. V bilanci musí být cítit, co se stalo a proč se stalo.
2. cena Aktualita: Jan Zátorský. Revoluce v Egyptě, 2.2. 2011 (série)
V letošní „soutěži“ má zkrátka kalendárium přednost před hodnotou. Jak je to spíše soutěž editorská, kdy se řeší problém najít nejhezčí fotku z polských voleb, než aby to byla soutěž hledající obrazově nejhodnotnější fotografie. Protože, řekněme si to upřímně, na vybrané vítězné fotky, tedy na přesněji na drtivou většinu z nich, zapomeneme za pár minut. Nebo ještě jinak: což o to, nechť je galerie vítězů klidně samá událost, ovšem podaná z překvapivého úhlu. Ne tedy, že by letos vůbec neexistovaly výjimky: Glosovy letecké pohledy, Cágovo bahno, úsměvný Havel, skvělá sekvence Řekni máma. Jenže drtivě mezi laureáty převažuje výhodnost. Ano, výhodný je zde přiléhavé slovo. Výhodný pro soutěž, protože takovouto soutěž média milují a tím zvyšují hodnotu soutěže. Výhodný i pro média, která se potřebují utvrdit, že události, o nichž referovaly, byly opravdu světodějné. Dnes, kdy události jsou ještě živé, to vlastně slouží jako sebeuspokojení, kde že všude jsme my novináři (my pašáci!) byli a jak hezky jsme to nafotili.
1. cena Reportáž: Jan Cága. Toxické bahno v Maďarsku, Devecser, Kolontár, 7.-11.10. 2010 (série)
Skvělost a všednost
Takže, pro koho že to vlastně výhodné není? Vlastně jen pro diváky. Díla průměrná a nevýrazná jsou nám podávána jako „dechberoucí“. Každý přitom ví, že vítězné fotografie ve své drtivé většině kvalitní nejsou. Ostatně diplomaticky to vyjadřují i jednotliví porotci, když jsme nuceni číst takové věty o vítězné fotografii jako od porotce Waltra Bergmosera: „… podle mého názoru by snímek mohl být trochu více odvážný. Na fotografii vidíme to, co vlastně očekáváme. A pokud vidíme příliš očekávaného, pak se to stává normálním.“ Nebo od porotce Yonga-Hwana Leea: „Tento snímek je opravdu skvělý, ale zároveň velmi všední. Každý rok se objeví podobná událost. Sám jsem hlasoval pro fotografii ze série Toxické bahno v Maďarsku“.
3. cena Reportáž: Martin Bandžák. Život v táborech 18 měsíců po zemětřesení, Haiti , 6.7. – 10.7.2011 (série)
Soutěž Czech Press Photo sama sebe bere velmi vážně a tak dlouho se zabetonovávala ve svém pojetí určovatele vkusu, až v zájmu své mnohočetné „výhodnosti“ nedokáže sestavit portfolio vítězných prací jiné než průměrné. Příkladem budiž to, že (i) letos se mezi zaslanými (a pochopitelně neoceněnými) příspěvky objevily výborné práce. Série, které porota musela minout a vyřadit, protože jsou ze zcela jiného pojetí světa. Světa, který není pouze o emocích hlavních konfliktů, nýbrž světa kolem nás, například komična a perliček na lavičce vedle vás. Příkladem takové senzační série zaslané na Czech Press Photo, která přeci v té sebevážné a hluboce seriózní soutěži nemohla vyhrát, budiž třeba tato.
Autor tohoto článku si o fotografii vede svůj blog a letošní soutěže se nezúčastnil. http://www.radekburda.com/photo_blog.html.
