V čem je letošní cvičení jiné, než ta předešlá?
Je větší a komplexnější. Cvičíme ve dvou výcvikových prostorech, cvičíme ve všech krajích. Odpovídá to rozmístění krajských vojenských velitelství, pod které pěší roty aktivní zálohy patří. Cvičíme na několika úrovních. Velitelství pozemních sil simuluje nejvyšší úroveň - brigádní, přes krajská vojenská velitelství - prapory až po roty aktivní zálohy.
Antonín Genser Platí za zkušeného velitele. Vojenskou kariéru začal u tankového praporu v Táboře. Vypracoval se postupně na velitele 42. mechanizovaného praporu. Absolvoval velitelský a štábní kurz americké armády ve Fort Leavenworth v Kansasu a Royal College of Defence Studies v Británii. Později působil na velitelství pozemních sil v Olomouci nebo jako náčelník štábu 7. mechanizované brigády a zástupce velitele 4. brigády rychlého nasazení v Žatci. Má za sebou zahraniční nasazení v Kosovu a Afghánistánu, kde velel 9. kontingentu Provinčního rekonstrukčního týmu v Lógaru. |
Pro velitele krajských vojenských velitelství to je asi trochu šok, úplně nová věc, rázem z nich jsou velitelé praporů?
Je to tak. Aby to dávalo nějaký smysl v hierarchii armádního velení. Ředitelé krajských vojenských velitelství fungují jako velitelé praporů včetně zpracovávání veškeré plánovací a prováděcí dokumentace.
Cvičení má vlastní scénář, který využívají řadu let země NATO. Z čeho vychází? Proč vlastně scénář?
Pozemní síly s tímto scénářem mají velmi dobrou zkušenost řadu let nazpátek. Ti, kteří scénář před lety tvořili, ho promysleli opravdu do těch nejmenších detailů, aby měl smysl. Proto jsme se rozhodli tento scénář aplikovat i pro aktivní zálohu. Té mimochodem přibyl úkol, umět to, co umí profesionální armáda. Situace ve scénáři plně odpovídají realitě současné Evropy, i když všechny údaje o státech, hranicích jsou smyšlené, ale terén je skutečně evropský a to potřebujeme. Obsahuje hrozby jako terorismus a třecí plochy mezi jednotlivými státy, kvůli kterým vznikají územní konflikty.
Takže je to jiná liga? Před lety cvičili všichni to samé.
Nešlo nám o „ligu“. Snažili jsme se vycházet z historických zkušeností, dát do toho vlastní rytmus. Každá jednotka plní jiný úkol, spolupracuje s jinou částí policie a cizinecké policie. Žádný ze záložníků nemůže říci, že dělal to samé, jako kolega na druhé straně republiky. V takovém počtu a v takovém rozsahu cvičení záloh vlastně ještě nikdy neproběhlo.
Ten běžný záložník, který je na cvičení povolán, toho se scénář dotkne jak?
Každý záložník je seznámen se základním námětem. Potřebuje vědět, že je právě součástí toho soukolí. Námět postihuje situaci, kdy by naše profesionální jednotky v rámci stupňování nějaké krize v Evropě byly nasazeny v zahraniční operaci, další část by se připravovala na jejich vystřídání a krizová situace by se přiostřovala a stupňovala. Vzhledem k velikosti naší armády bychom určitě potřebovali i ty jednotky, které by řešily ne až tak krizovou situaci, ale stále krizovou.
Fiktivní impérium pro výcvikScénář zvaný "SKOLKAN" před lety vytvořili experti z aliančního Joint Warfare Centre v norském Stavangeru a jde o velmi propracovaný a detailní systém s řadou modifikací, které pro desítky cvičení využívají i ostatní státy NATO. Je zasazený do fiktivního impéria "Skolkan" se svou smyšlenou historií i vývojem a situovaný do oblasti severní Evropy. Vychází však z reálných dějinných zkušeností a událostí. Námět cvičení počítá s tím, že České republika vyšle do alianční operace na obranu jedné z členských zemí NATO 4. brigádu rychlého nasazení. Druhá bojová brigáda se připravuje na její vystřídání. V Česku ale za to hrozí teroristické útoky a na ochranu důležitých objektů pro obranu státu i střežení hranice a hlídkování ve městech je vzhledem k velikosti české armády povolána Aktivní záloha. |
Právě proto si připravujeme aktivní zálohu, aby byla schopná nastoupit, jestliže profesionální armáda je mimo republiku nebo doma, ale kapacitně už nestačí. Každý záložník se musí cítit součástí soukolí a být si vědom toho, že do armády patří. Je takový zvyk mluvit o armádě a aktivní záloze zvlášť. Ale tak to není. Chci připomenout, že aktivní záloha je součástí armády.
Proč je cvičení tak rozsáhlé?
Je to nezbytné. Aktivní záloha je už poměrně velká. Je to další bojová jednotka. Stát udělal změny v legislativě, změnil se přístup i pojetí aktivní zálohy a cvičíme komplexně. Nebylo by účelné, kdyby záloha cvičila po částech, když chceme procvičit systém. Není technicky možné, aby k procvičení došlo naráz v jednom týdnu. Jsme limitování výcvikovými prostory i tím, jak by to zasáhlo do civilního života ve městech, na silnicích. Právě společný výcvik všech dohromady umožňuje procvičit nadřízené stupně. Pro záložníky je důležité, aby pochopili, že vždy budou součástí celku. Řada z nich si myslí, že jejich rota bude nasazena jako samostatná jednotka. Vždycky ale budou součástí něčeho většího.
Asi nenastoupí všichni povolání záložníci, jaké máte zkušenosti s účastí?
Máme spočítaný maximální počet, proto hovoříme o čísle do 1 400. Ano, možnost, že někteří záložníci nenastoupí na poslední chvíli, ať už k tomu mají jakýkoliv důvod, tady je. My s tím počítáme. Zatím se plní naše očekávání.
Může to být i jistá demonstrace pro veřejnost, jak záloha zemi slouží a sloužit může?
První část cvičení se odehrává ve výcvikových prostorech. Tam toho lidé moc neuvidí. V té druhé je budou moci vidět při ochraně objektů důležitých pro obranu státu nebo při společné činnosti s Policií České republiky.
Co záložníky čeká navíc proti jiným cvičením?
Nejzajímavější částí je určitě úzká spolupráce s ostatními složkami. Když zadrží nějakého „narušitele“, tak ho vždy předávají policii, která pokračuje v řešení případu. Třeba při ostraze objektů. Nebo v rámci pořádkové služby na letištích se vojáci podílejí na běžné kontrole cestujících nebo ve spolupráci s cizineckou policií střeží zelenou hranici. Zadrží osoby, které v daném prostoru nemají co dělat.
Takže jedni budou lovit nějakého „narušitele“ na hranicích, ti ve městě budou chytat někoho podezřelého, který se objeví v souvislosti s teroristickými útoky?
To je řečeno opravdu velmi zjednodušeně. Pro záložníky jsou nejdůležitější šestý a sedmý den jejich desetidenního výcviku, kdy plní úkoly v jednotlivých regionech. Ano to vše se odehraje.
Počítá se tedy s opatřeními po teroristických útocích v Evropě před dvěma roky?
Ano, vždycky jde o nějaký zvýšený krizový stav a krizová opatření. Zamezení vstupu do určitých objektů, jejich ochrana, režim kontroly. To jsou klíčové věci, kolem kterých se točí naše rozehra, a kolem kterých jsou všechny incidenty.
Je to pro zálohy i pro armádu nová úroveň?
Určitě. S každou získanou zkušeností a schopností se dostáváme na vyšší úroveň. Například pro krajská vojenská velitelství není plánování bojové činnost každodenním chlebem. Je to příležitost.
Osobně, co říkáte na to, že člověk, který by mohl o cvičení jenom číst nebo brblat u reportáže v televizi, že si nadšenci hrají na vojáky, se místo toho přihlásí do záloh a odjede na cvičení?
Především je ochoten udělat něco navíc pro sebe a pro stát. Nemusíme si malovat nějaké vzdušné zámky o tom, že by ho nalákaly pro službu jen peníze. Ty to určitě nejsou. Je to podle mě vlastenecké cítění, což je asi první sorta lidí, další se pak chtějí vzdělávat nebo zdokonalit a pak je zde skupina, která se prostě jen asi nechce nudit.
Záloha ale byla přeci dlouhou dobu spíše tak nějak trpěná. Změnil se nějak ten vztah a přístup?
Rozhodně se změnil. Počtem a přístupem aktivních záložníků i přístupem profesionálních velitelů. Museli jsme změnit přístup už jen proto, že začínáme pracovat na přípravě záložníků, kteří už neprošli povinnou vojenskou službou. Pak je zde ještě jedna skupina, kde jsme schopni nabírat vyškolený a hotový personál a to jsou bývalí vojáci z povolání. Doufáme, že by se mohli více zapojit a hlásit. To je spojené s vytvářením lepších podmínek pro aktivní zálohu. Uvidí, že to dává větší smysl, že se cvičí komplexněji. Máme takové lidi, ale máme jich málo.
