Je to jen malý okamžik: v srpnu v roce 2010 si čtyřletý Štěpán hraje na pozemku u rozestavěného domu jeho babičky v Úvalech, najednou zmizí. Otec se ho vydá hned hledat. Spatří ho v podzemní nádobě na dešťovou vodu a vleze do ní.
Otec přitom riskoval život, do revizní šachty podzemní dešťové nádrže se nesmí vstupovat, hrozí mu, že se udusí. Syna vytáhl, poskytl první pomoc, zavolal záchranku. Ale Štěpán nepřežil.
Rodiče, manželé Plíhalovi, popisují, že šlo o mimořádnou shodu okolností: manželka byla těhotná a nebylo jí dobře, takže manžel byl u ní a syna na okamžik pustil z očí. Ale především: vůbec nikdo z nich netušil, že víko nádrže může povolit.
"Nebyli jsme upozorněni na nebezpečí v souvislosti s nádrží. Nenapadlo nás, že máme na pozemku takovou smrtonosnou past," říkají.
Navíc vypočítávají, co všechno bylo špatně: jímka byla v té době černou stavbou, neschválenou stavebním úřadem a neměla odpovídající víko. Navíc prý stavebník ignoroval veškeré zákonné předpisy České komory autorizovaných inženýrů a techniků. A ke vší smůle záchranka přijela pozdě.
Za smrt syna mohou rodiče, rozhodl soud
Jenže to ještě nebylo vše. Podle rozhodnutí soudu jsou jedinými viníky smrti syna právě jeho rodiče, manželé Plíhalovi.
Soud je odsoudil k podmíněnému trestu za nedbalost. A odvolací soud verdikt potvrdil. Důvod? Podcenili riziko spojené s kanalizačním víkem na pozemku. Nyní může případ zvrátit už jen Nejvyšší soud. "Tato tragická událost nás těžce zasáhla. Štěpánka jsme měli velmi rádi a byl naší oporou do budoucnosti. Jakékoliv zapříčinění na jeho smrti odmítáme," uvedla v dovolání Nejvyššímu soudu Vlasta Plíhalová.
Nad rozsudkem kroutí hlavou advokátka Klára Veselá-Samková. "Ten trest přece nemá žádný smysl. Trestá ty jediné, kteří už byli potrestáni smrtí syna. Jakou tento trest má funkci? Preventivní? Budou po tomto trestu rodiče opatrnější při hlídání dětí?" ptá se advokátka a připomíná, že soud má možnost od trestu zcela upustit.
A ptá se stejně jako manželé Plíhalovi: když už bychom hledali viníky, nebylo by jich víc? "Na mne to dělá dojem sdílené odpovědnosti," říká Veselá-Samková.
"My přece neumíme posoudit, zda je jímka zabezpečená, osazená podle normy a jestli lze po víku chodit, nebo ne. Od toho na stavbu dohlížel stavbyvedoucí."
Přestože případem se na podnět Plíhalových zabývala policie, stavební úřad a k nádrži se vyjadřoval dokonce i Technický a zkušební ústav stavební, nikdo se k jasným výsledkům nedobral. "Obecně platí, že trestní postih je až tím posledním řešením, když vše ostatní selže. A tento trest je směšný proti tomu, že rodiče budou pronásledováni výčitkami kvůli smrti syna," připomíná místopředsedkyně Ústavního soudu Eliška Wagnerová.
Navíc připomíná, že vždy je potřeba hledat v takovém případě odpověď na otázku: mohou rodiče vědět, co jejich synovi hrozí? A z vysvětlování Plíhalových se zdá, že to zřejmě netušili.
"Tento typ plastové jímky by měl být umístěn v místech, kde se nepředpokládá jakýkoliv pohyb osob," píše se v úředním záznamu policie z února 2011. Policie se sice propracovala k tomuto zjištění, ale pak případ odložila.
A jak se k události staví příslušný stavební úřad? Jeho vedoucí Hana Bulíčková sice slíbila, že se k věci vyjádří, ale v dohodnutý den nebyla k zastižení a na zanechaný vzkaz nereagovala.
