"Akorát v květnu jsme byli skákat. Zkusili jsme si překážkovou dráhu, dali si pár piv a domluvili se na konkrétním manšaftu. Hlavně podle toho, kdo měl čas a kdo dostal dovolenou," objasňuje vznik čtyřčlenné hlídky českých záložáků Jan Gottfried z Olomouce. Tento pětapadesátiletý velitel byl zároveň v závodě, který pořádala speciální brigáda z Prostějova na nedaleké základně v Hamrech, nejstarším mužem.
Družstvo vzniklo poté, co se na dobrovolném cvičení záloh v Prostějově sešla celá rota a vojenskou rozvědku překvapila kvalitními výkony. Z žertů a hecování závodit s profesionály se postupně stal vážný plán. "Při našich zaměstnáních ale na nějakou speciální přípravu fakt nebyl čas. Každý spíš běhal a dělal na sobě doma," říká Gottfried.
Do Hamer nakonec přijelo osmnáct hlídek české armády, Německa, Dánska, Itálie, Velké Británie a Slovenska. A také Gottfriedovy zálohy. "Měli jsme dva cíle, porazit Američany, ti nepřijeli, a nebýt poslední. Pokud je splníme, slíbil jsem klukům flašku skotské. Po závodě ale na nějaké juchání nebyla nálada. Byli jsme unavení," přiznává velitel.
V náročném terénu v okolí Hamer průzkumníci běhali po lese, překonávali vodu, zdolávali skály, házeli granátem, stříleli či se plazili pod zemí nepřetřitě dva dny a jednu noc.
"Každá překážka simuluje konkrétní situaci, do které se vojenská rozvědka může dostat. Nic tady není samoúčelné," vysvětloval smysl jednotlivých úkolů Karel Klinovský, bývalý velitel prvního českého kontingentu KFOR v Kosovu.
Při slavnostním nástupu se pak jeden z fotografů záložáků zeptal: "Chcete mně snad říct, že jste šli kolem lesa, viděli tady běhat vojáky a přidali se?"
"Ono je to v podstatě pravda. Byli jsme tady ve svém volnu. Původně nás chtělo jít šest, ale dva nedostali dovolenou. Brnkačka to nebyla, ale vemte to tak, že jsme se nemučili o nic víc, než kdybychom ty dva dny proseděli v hospodě," odpovídá Gottfried. V jednotce měl o dvacet let mladší lidi - pracovníka ochranky, strážníka a dělníka z drátoven.
A proč vlastně tato čtveřice šla dva dny běhat po lese s profesionálními vojáky?
"Když se ptali Hilaryho, proč lezl na Mount Everest, odpověděl: protože existuje. Co si budeme vykládat, každý chlap je trochu ješitný a chtěli jsme si asi dokázat, byť staří záložáci, že jsme ještě použitelní. Ale nejsme žádní militaristé. Nemám doma ve skříni zbraně a nenutím děti chodit v maskáčích. Vždycky jsem říkal, když si chcete hrát na vojáky, běžte k tankovému pluku."
Systémový inženýr u vojenského útvaru logistiky na Olomoucku ale přiznává, že pohled na život má asi trochu jiný než většina společnosti. V devatačtyřiceti se například naučil lozit po skalách a na oslavy narozenin svých příbuzných jezdí třicet kilometrů na kole. "Mám pár kamarádů, se kterými chodím lozit, jezdit na kolech a lyžovat. Je pravda, že to je pořád stejná parta lidí včetně bývalých výsadkářů s trochu odlišným způsobem života."
Gottfriedovi záložáci skončili v mezinárodním závodě čtrnáctí, dokonce s desátým nejlepším časem. "Vzali si na to dovolenou a předběhli i hlídky tvořené profesionálními vojáky z Německa a Itálie," radoval se zástupce velitele prostějovské brigády Jiří Šafanda.
 Člen Italského družstva nezvládl překonání na laně vodní nádrže na mezinárodní sotěži pruzkumových hlídek ve vojenském prostoru Hamry u Prostějova |
 Člen Českého družstva překonává na laně vodní nádrž na mezinárodní sotěži průzkumových hlídek ve vojenském prostoru Hamry u Prostějova |
