Jinými slovy, čtyři z pěti lidí se zlobí. Výsledky už bohužel neupřesňují, kdo je aco vlastně dělá ten pátý. Má spavou nemoc, nebo doživotní rentu? Nachází se v parlamentu, na Bahamách, nebo pod prášky?
Internetový hlas lidu, hlas boží už záhadu odhalil. Ten pátý je prý Paroubek, protože je to jeho vina.
Podle téhož průzkumu si přeje čtyřicet procent občanů předčasné volby a většinový volební systém.
Dobrodružná matematika bující na síti dospěla k výpočtu, že k volbám přišlo asi pětašedesát procent lidí, čili čtyřicet procent z nich je většina, "a ten zbytek, co nevolil, ať jde nejdřív volit a pak něco krafá".
Ale proč vlastně tak složitě argumentovat většinou z většiny? Už čtyřicet procent je přece pořádná síla; alespoň jindy a jinde.
Dejme tomu televizní seriál se čtyřicetiprocentní sledovaností obnáší takřka tři a půl milionu lidí, což se zpravidla oslavuje šampaňským jako rekord roku.
Dosáhne-li čtyřiceti procent takzvaný share neboli podíl jediné televize na všech divácích, kteří právě sledují některou ze stanic, zadavatelé reklamy žhaví telefony a strkají se ve frontě, aby se mohli s bezkonkurenční vlnou zájmu svézt.
Ostatně každý podnik se čtyřicetiprocentním podílem na trhu mu fakticky kraluje, ať vyrábí turbíny nebo špendlíky.
Ale i v mikrokosmu běžného smrtelníka má čtyřicet procent docela slušnou váhu. O muži s dvoupětinovým porostem hlavy si nikdo nedovolí říci, že má pleš. Žena zhubnuvší o dvě pětiny váhy se vejde do plavek Miss World.
Před zákazníkem schopným splatit na místě v hotovosti čtyřicet procent z ceny výrobku se obchodníci klaní až k zemi. A jak panečku dokáže zahřát čtyřicetiprocentní vodka!
Jen v politice jako by takové číslo nic neznamenalo. A kdyby jím chtěl volič otloukat poslanecké uši, někdo by mu připomněl, že vedle dvou pětin lidí dávajících přednost většinovému volebnímu systému před poměrným vypadla z průzkumu zhruba stejně velká skupina lidí, kteří nevědí, jaký je mezi oběma systémy rozdíl, nebo je to prostě nezajímá.
S velkou dávkou představivosti a chabými zbytky školních počtů - pan učitel nechť promine - lze tedy vytvořit následující obraz České republiky sedmnáct let po 17. listopadu 1989. Dva lidi z pěti chtějí změnu. Další dva nevědí, oč jde, nebo je jim to fuk. A pátý je Paroubek.
