Neštěstí si bezprostředně a během prvního týdne vyžádalo na 8 000 obětí a dalších asi 15 000 lidí zemřelo v následujících letech. Podle indické vlády je lidí, které tak či onak únik plynů zasáhl, za celou dobu od havárie nejméně půl milionu. A další nemocní přibývají - místo někdejší továrny na pesticidy totiž dodnes není vyčištěno, takže z něj i nadále unikají jedy do půdy a podzemních vod.
Po havárii zůstala Hazra slepá na jedno oko a dodnes trpí nesnesitelnými bolestmi hlavy. Klimakterium u ní začalo v 36 letech. Její dávno dospělý syn se i dnes, čtvrt století po nehodě pomočuje. "Stále čekáme na spravedlnost," postěžovala si nyní Bíová zpravodajskému severu BBC.
Tisíc dolarů pro postižené
Bíová je ve své touze dosáhnout toho, co považuje za náležité odškodnění, neúnavná. Píše petice, pochoduje na demonstracích, trmácí se v nočních vlacích do Dillí, aby stála v čele protestů před Dow Chemical, společností, která v roce 2001 Union Carbide koupila.
Tak vypadá opuštěná továrna v Bhópálu dnes
V roce 1989 se indická vláda dohodla s Union Carbide na mimosoudním vyrovnání. Společnost nakonec zaplatila odškodnění 470 milionů dolarů, ač Indie původně požadovala desetkrát tolik. Na každého postiženého tak připadlo zhruba tisíc dolarů (zhruba 17 000 korun).
Dohoda zároveň zahrnovala klauzuli o definitivním uzavření dalších nároků vůči Union Carbide. Pro Dow Chemical je tak celá záležitost uzavřena. Zdaleka neuzavřena je však pro postižené.
O životě či smrti rozhodoval vítr
Bíová si dodnes do detailů pamatuje noc před 25 lety, kdy na ulicích leželi umírající lidé. Smrt přicházela velmi rychle - mnoho lidí se jen stihlo dostat z postele, aby pak umírali před svými domy v pyžamech. A nejen lidé. "Kousek od nás byl kravín. Všechny krávy zemřely. Kdo mohl, prchal pryč," vzpomíná Bíová. O přežití či smrti v tu chvíli přitom rozhodovalo jediné - směr větru, který pohyboval jedovatým mrakem.
"Opuchly nám oči, nemohli jsme dýchat, zvraceli jsme krev," vzpomínali další přeživší na noc, kdy bhópálská továrna vychrlila mrak jedovatých plynů nad milionové město. Nikdo nevěděl, co se děje, a tak lidé vybíhali do ulic. Přitom stovkám z nich mohla zachránit život rada: zůstat v domě, utěsnit okna a dýchat přes namočený hadr. Vedení chemičky navíc zprvu tvrdilo, že jde jen o látku podobnou slznému plynu.
Obyvatelé Bhópálu si v noci z 2. na 3. prosince 2009 připomínají havárii v Bhópálu
Až později vyšlo najevo, že do vzduchu se dostalo 40 tun methyl-isokyanátu. Vysoce rizikové bylo nestandardní, ale podstatně levnější skladování této nebezpečné látky v obrovském tanku. V době havárie navíc nefungoval v továrně varovný systém.
"Ve velíně továrny byl ve chvíli neštěstí jen jeden zaměstnanec," vzpomínal v rozhovoru pro BBC na osudnou noc Svarádž Purí, tehdejší policejní šéf státu Madhjapradéš, který na místo dorazil krátce po havárii. "Když jsem se ho zeptal, co uniklo za plyn, řekl, že neví. Když jsem se zeptal, zda se to pokusil zjistit, řekl mi, že ne." Purímu zřejmě zachránilo život, že z velína uprchl na nejvyšší místo továrny. Plyn byl totiž těžší než vzduch a padal k zemi.
Někdo trpí dodnes, někdo si užívá penze
Největší podíl na neštěstí, za něž dosud nebyl žádný viník potrestán, zřejmě nese firma Union Carbide. Její vedení zanedbalo bezpečnostní opatření v továrně, která už sice tehdy pesticidy nevyráběla, ale nebezpečné chemikálie skladovala. Svůj díl viny ovšem nese i indická vláda. I ona totiž byla akcionářem firmy Union Carbide India Limited (UCIL), jež závod v roce 1970 v Bhópálu postavila a provozovala.
Záhy po neštěstí Purí zatkl tehdejšího šéfa americké firmy Warrena Andersona (88). Ten byl však poté však propuštěn na kauci, odjel do USA a k soudu už se nedostavil. Nyní v klidu dožívá jako penzista. Letos v létě byl na něj v Indii opět vydán zatykač.
Čtvrt století po havárii prolétá stín jedovatého mraku nad dalšími generacemi, které tehdy ještě nebyly na světě. "Stále tu nacházíme příliš mnoho dětí, které se rodí s defekty," uvedla Satina Sarangiová, ředitelka kliniky nabízející bezplatné operace lidem, kteří byli vystaveni účinkům úniku plynů či následně znečištěné vody. Podle aktivistů mají tisíce dětí narozených rodičům ze zasažené oblasti rozštěpy rtů, chybí jim jazyk či mají špatně vyvinuté končetiny.
"Mezi lidmi stále panuje obrovské zklamání z toho, že nikdo za tuhle hrůzu neskončil za mřížemi, že ji nikdo dokonce ani pořádně nevyšetřil," řekl BBC Púrí. "Každý rok 3. prosince jdu na místo, kde jsme tehdy pochovali tolik svých dětí. A modlím se, aby spravedlnost přišla," dodal.
