Čtyřkoalice bude mít pravděpodobně dost silnou pozici na to, aby vnutila svého kandidáta ostatním partnerům. Pithartovy akcie tedy stojí hodně vysoko. Odezva uveřejněného rozhovoru ukáže, jak by ostatní strany a zejména občané Petra Pitharta jako uchazeče o nejvyšší ústavní funkci přijali. Pochybnosti a spory určitě vyvolá jeho dlouholeté členství v komunistické straně. Paradoxně se proti němu budou obracet jeho pověstné ctnosti politika, nevyhledávajícího konflikty a opakovaně usilujícího o smíření nesmiřitelného. Budou obavy, že v případě nepředvídaných krizových událostí by mu zabránily energicky jednat a přijmout odpovědnost za případně nutná nepopulární opatření.
Obecně se má za to, že se Petr Pithart jako ústavní činitel nikdy nenechal vmanévrovat do situace, která by na něj vrhla třeba jen vzdálený stín podezření z nekorektního jednání. Zatímco Miloši Zemanovi uškodily takové záležitosti, jako byla cesta do Bamberku nebo kufříková aféra a někteří lidé nikdy neuvěří nevinnosti a nevědomosti Václava Klause o případech nestandardního financování ODS, Petru Pithartovi se takové maléry vyhýbaly. Není však vyloučeno, že jedna temná událost přece jen tíží jeho svědomí.
V r.1997 uvedla Česká televize v pořadu "Nadoraz" reportáž o nepořádcích při financování přestavby Valdštejnského paláce na sídlo Senátu. Podle reportáže měla stavební firma, která prováděla práce, vyfakturovat Senátu neoprávněně "maličkost" v objemu několik desítek milionů korun. A firma, která vykonávala stavební dozor, dodání díla potvrdila a dala souhlas k proplacení faktur. Neoprávněnému odčerpání peněz ze státního rozpočtu zabránila kontrola NKÚ, která toto "malé přehlédnutí" odhalila. Než byl podepsán závěrečný protokol z kontroly NKÚ, bylo již vše v pořádku. Příkazy k převodu finančních prostředků na účet dodavatelské firmy byly odvolány, neoprávněně vystavené faktury zrušeny a údajně byla přijata opatření, aby se podobný případ nemohl opakovat. Ukázalo se pak, že dodavatelskou i dozorující firmu najal kancléř Senátu bez výběrového řízení. Zlé jazyky tvrdí, že prý čirou náhodou šéfové firem byli jeho kamarádi. Dalo by se očekávat, že odhalené nepravosti budou mít dozvuky v trestním řízení. Podle trestního zákona zde vzniklo podezření z trestného činu. Vedení Senátu nebo NKÚ asi měla podat trestní oznámení. Nestalo se tak. Závěr vyzněl v tom smyslu, že se vlastně nic nestalo, protože nakonec nevznikla žádná škoda. Nicméně kancléř Senátu pak rychle opustil své místo. Později proběhlo nějaké trestní řízení, vyvolané povrchně informovaným občanem. Podle neoficielních informací, jejichž věrohodnost nemohu ověřit, vyšetřovatel trestní oznámení odložil s tím, že nedošlo k trestnému činu.
V době, kdy se toto odehrálo, byl Petr Pithart předsedou Senátu a svou autoritou zaštítil před veřejností výše uvedené řešení. Je možné, že zrovna tento případ ukazuje, jak se chová až do naivity slušný člověk, když se ocitne tváří v tvář darebáctví. Takový člověk nečeká od svých protihráčů, že by se mohli dopustit něčeho, čeho by on sám nebyl schopen. Samozřejmě předpokládá, že se k němu budou chovat stejně korektně jako on k nim. Když je pak zaskočen skutečností, chová se nepřiměřeně. Možná, že Petr Pithart v tomto konkrétním případě považoval vedoucího kanceláře Senátu za slušného člověka, který doplatil na to, že zapomněl na povinnou profesionální nedůvěřivost vůči kamarádům, kterou měl uplatnit, když vůči nim vystupoval jako protistrana v obchodněprávním vztahu. Pokud tomu tak je, byl by Pithartův postup lidsky pochopitelný, dokonce ušlechtilý. Byl by přípustný, pokud by řešil útok na svůj soukromý majetek. Zde však šlo o peníze daňových poplatníků. Právě proto, že podezření padlo na vysokého státního úředníka, měla se celá záležitost řešit veřejně, tedy nikoli v prvé fázi zákulisní dohodou mezi vedením Senátu a NKÚ a v další, vyvolané neplánovaným vměšováním soukromé osoby, za zavřenými dveřmi vyšetřovatele a státního zástupce, ale před nezávislým soudem.
Nemám o věci tolik informací, abych mohl s jistotou tvrdit, že došlo k trestnému činu. Ale vím zcela jistě, že veřejné projednání před soudem by uchránilo Petra Pitharta před podezřením ze selhání, spočívajícího v porušení rovnosti občanů před zákonem. Ta byla porušena tím, že podezřelí v této kauze neskončili tak, jak by dopadl každý jiný občan, který by neměl to štěstí, že jeho selhání mimosoudně hodnotil ústavní činitel.
Od hlavy státu očekáváme, že bude měřit všem stejně.
