Pravice nás k tomu bude stále tlačit. Záměrně! My musíme naopak umět využít všeho pozitivního z období budování socialismu, protože tam jsou příklady i k řešení současných problémů, a toho se pravice bojí.
To nejsou slova z jakési zastydlé učebnice marxismu-leninismu. Ba ani výtvor satirikův. Vážně je pronesl Stanislav Grospič na VII. sjezdu KSČM.
Taková slova nejsou výjimkou, nebyla pronesena v opilství či euforii. Kdo si prohlédne stránku grospic.cz, najde podobných výroků, z nichž vane mráz sedmdesátých let minulého století a tuhé normalizace, desítky.
Ale kdo je to ten soudruh Grospič? Není to nějaký Jakešův pohrobek? Nikoliv. Je to relativně mladý právník. A jeho jméno nedávno zaslechli i ti, kteří se o KSČM absolutně nezajímají. Ano ano, to je ten pán, co drží u moci Ratha ve středních Čechách. - čtěte Rathovu vládu ve středních Čechách budou podporovat komunisté
David Rath se ve službách Jiřího Paroubka raději překotně dohodl spíš s tímto přeživším tyranosaurem než s ODS. Ve snaze proměnit volební vítězství a v touze po moci ČSSD rychle opustila myšlenku o hledání podpory mezi všemi stranami.
Na severní Moravě přizval Jaroslav Palas komunisty přímo do vlády, stejná dohoda byla uzavřena i na Karlovarsku. U Ratha sice nezasednou, ale za tučná místa ho ponesou na hřbetě. - přečtěte si Po Moravskoslezském kraji se dostali komunisté k moci i na Karlovarsku
Podobná situace je i v dalších krajích. Můžeme říci: komunisté podvakrát pomohli zvolit Václava Klause. Vojtěch Filip je místopředsedou Sněmovny. Nemají mít už konečně podíl na vládě?
Nejprve na krajské a později, až levice vyhraje, i na celostátní úrovni? I když mluví jako soudruh Grospič? Ten sice proti umírněnějšímu Filipovi prohrál boj o křeslo šéfa KSČM, jeho křídlo je však silné a sílí.
Poslechněme si ještě jednou Stanislava Grospiče: "Ukazuje se, že jakýkoliv mír v kapitalistickém světě je vždy jen oddech mezi válečnými konflikty, které toto společenství zákonitě plodí ve své neustálé honbě za ovládnutím surovinových zdrojů, ovládáním trhů a zisky. Na této skutečnosti nemění nic, že se agresoři halí do hávu mírotvorců a nositelů demokracie."
To už nejsou sedmdesátá léta gulášového socialismu. Tak mluvili stalinisté v padesátých letech rudého teroru. Opravdu může demokratický politik, za nějž se David Rath považuje, uzavřít spojenectví s někým, kdo užívá takovou rétoriku? Jak vidíme, může.
Otázka stojí i jinak: Uškodí tato taktika sociální demokracii, nebo jí pomůže? Odpověď je jednoduchá: Skokem do náruče komunistů Jiří Paroubek poškodil svůj historický triumf v krajských a senátních volbách.
Nazlobení voliči levice v nich měli terč: třicetikorunový poplatek s tváří ministra Julínka. Unavení voliči pravice neměli před sebou rudý hadr jako před dvěma lety. Teď jim Paroubek poskytl terč a hrozbu, dva dobré důvody k mobilizaci.
Co může vylákat nelevicové občany k urnám spíš než hrůza, že rétorika pana Grospiče bude vládní rétorikou České republiky? Vůdce sociálních demokratů poškodil v roce 2006 svůj vynikající výsledek ve sněmovních volbách neuváženou řečí o únorovém puči.
Uspěchaným registrovaným partnerstvím s nereformovanými komunisty teď nahlodal skvělou jízdu krajských voleb. Oranžovorudé kraje se mohou stát – a stanou – zbraní jako spadlou z nebe pro ODS. Paroubek stál ODS na krku. Teď jí dal do rukou meč. To dělá jen nadmíru ušlechtilý rytíř, nebo špatný bojovník.
