Pro socialisty to není dobrá zpráva. Odjakživa přičítali tento druh zločinu kapitalistům, pravici, k sobě připojovali lidskost, solidaritu, samé pěkné věci - a dnes v tom lítají nejokázaleji ze všech.
Zavřený ministr, kdo tohle dokáže? Odsoudit ministra financí je povážlivé.
Povážlivé také je jmenovat ministrem financí krachujícího podnikatele.
Právě z krachu Svobodových podniků se později vyklubal zločin. Možná proto nemá Špidla ve vládě žádného ekonoma. Zavřeného ministra budou socialisté nosit na bedrech dlouho. Je to příliš velkolepá věc, než aby se zítra zapomněla.
Jde o rekord v dějinách České republiky: první zavřený ministr! Pro politickou scénu to může být drsné poučení: politické strany se nedělí na ty, které kradou, a na ty čestné. Zločin se rozprostírá rovnoměrně, tam i zde, nahoře, dole, vpředu, vzadu.
Kdo si příště bude nabubřele psát na štít "normální je nekrást", měl by zaváhat. Co když právě v té chvíli v šeru jeho partaje...? Zločinec má být zavřen. Je-li politikem, jeho partaj musí počítat, že trest padne i na její hlavu.
Měli jste to, hoši, vědět včas, řekne se. Nic není pro politickou konkurenci radostnější než zloděj v nepřátelském táboře. Ale radost to bývá dočasná, na každého jednou dojde. Je nikoliv podstatou, zato však častým jevem demokracie, že předáci kradou.
A nefňukejme, že jen u nás, všude. Nedivme se, skromný občánek, katapultovaný volbami či nějakou koaliční dohodou do výšin politiky, oslněn svou vlastní září, snadno spadne do jámy.
Nejsou strany zlodějů a nezlodějů. To je laciný pohled. Jsou strany programů, postav a praxe. Tragédií socialistů není, že mají na bedrech Svobodu, nýbrž jak vládnou. Ministra odvane čas. Špidlův sociální dům bude tu strašit dlouho.
A pozor - stabilita rozsudků našich soudů nebývá velká. Svoboda se ještě může dožít prudkých změn. Na lajdácké rozsudky a rehabilitace jsme majstři. Tak to chodí na tom světě, každou chvíli jinák, dneska ctí tě za svatého, zejtra budeš sviňák, psal K. H. Borovský už kdysi. A naopak, zítra můžeš být zas svatý.
