Příběh tu byl již mnohokrát, konečně, posuďte sami. Ke Gobbům, což jsou takové dvě chlupaté koule posazené na sobě, jednoho dne připluje po řece proutěný košík. V něm je malý krokodýl Croc. Gobbové se o něj starají a učí ho všechny své dovednosti, a zatím Croc vyroste do trojnásobné výšky. V tu chvíli přichází zlí Dantiniové v čele s ďábelským baronem Dantem. Dantemu se nelíbí, jak jsou Gobbové šťastní a tak se rozhodne tomu učinit přítrž. Začne sbírat všechny Gobby a dávat je do klecí. Král Gobbů v poslední chvíli přivolá ptáka Bouchače a ten odnese Croca pryč. Baron Dante poté použije své magické síly a vyčaruje strašlivé netvory, přičemž zotročené Gobby, zavřené v klecích, poschovává po celé zemi. Asi pro případ, že by je někdo čirou náhodou chtěl zachraňovat, což Croc samozřejmě s pomocí ptáka Bouchače učiní.
Podobně průměrný jako příběh je i grafika. Jak jsem již předeslal, hra je převzatá z herních konzolí a grafický engine jako by pocházel ze starších her Doom, nebo Duke Nukem 3D. Počet použitých barev není právě vysoký a vše lze vylepšit grafickým akcelerátorem, ale ouha - hra sice některé podporuje, ovšem já jsem si s Rivou TNT ani neškrtnul. Stejně dopadnou majitelé Intelu 740, Voodoo Banshee a možná i Voodoo2 nebo Voodoo3. Hra totiž nepodporuje akceleraci pomocí rozhraní (Direct3D, OpenGl, Glide), ale pouze přímo podle typu karty (S3/Virge, Voodoo Rush, Voodoo1, a několik málo dalších). To je pořádná chyba, a tak mnoha hráčům zbude jen softwareový rendering, který ovšem vyžaduje výkonnější stroj.
Prostředí, kde se hra odehrává, je pouze několik. Jsou tu například louky, pouště, či země ledu, vše ale dost fádně znázorněno. Z pohybu v třírozměrném prostoru se může hráči občas zamotat hlava a pohled kamery není s ovládáním Croca dobře sladěn, přičemž zvláště nutnost skákat na určené místo se značnou přesností pak dělá potíže. Klasické dvourozměrné plošinovky jsou v tomto ohledu mnohem přehlednější a lepší.
Hra má průměrné zvuky, které sice ničím neurazí, ale také ani nepřekvapí a nepotěší. Hudba je o pár fousů kvalitnější. Je to takový příjemný jazzík. Jeho výhodou také je, že pokud se vám nelíbí, můžete CD vyjmout z mechaniky a pustit si ke hře svoji hudbu. Při plné instalaci totiž CD není nutné pro hraní hry.
Poslední zastávkou na cestě legendou Gobbosu je hratelnost. Nebo spíše není. Hra je od začátku do konce nesmírně jednotvárná. Druhy nepřátel, i když jsou roztomile ztvárněni (třeba boxerská Beruška), lze snadno spočítat na prstech jednoho človíčka, a to počítám i velké příšery na konci každé mise. Croc může skákat, dupat a švihat ocasem, ale jinak z něj kromě běhání nic nedostanete. Švih ocasem je kromě skoku na nepřítele jeho jedinou zbraní. To mne dohánělo k šílenství. Croc se totiž při švihu celý otočí a poskočí dopředu. Pokud švihnete brzy, tak skočíte nepřátelsky naladěné příšerce přímo do náručí. A pokud pozdě, tak vás příšerka zase zničí. Odhadnout Crocovu vzdálenost od nepřítele také nelze, protože Croca vidíte zezadu a přes jeho tělo tu vzdálenost neuvidíte, ani kdybyste se rozkrájeli.
Když to všechno sečtu, myslím, že kdyby programátoři zůstali u klasické 2D plošinovky, udělali by lépe. Ale asi jsou jiného názoru, už se totiž chystá pokračování...
| |||||||||||||||||||||||||||||||
 Baron Dante trápí ubohou berušku |
 Hlavolam Rubikovy ovce (nebo co to je) |
 Beruška mne pronásleduje |
 Tak a mám po diamantech |
 Jak tohle přeskáču? |
