Statisíce vojáků, mohutné arzenály zbraní, diplomatické sbory. Tak vypadá jeviště iráckého dramatu, které už dlouhé měsíce plní první stránky světového tisku. Odpočítávání začalo a opona jde nahoru. Rozuzlení se blíží.
Kdo určuje tón a tempo předposledního dějství? Přes odpor některých spojenců i nepřátel taktovku zjevně drží George W. Bush, prezident nejmocnější země světa. Jeho rozhodnutí však ovlivňují i další důležití hráči.
Muziku tvrdí "dravci" - ministr obrany Donald Rumsfeld a viceprezident Dick Cheney. S jemnými tóny obratně zachází stoupenec vybranějších mravů, ministr zahraničí Colin Powell. A mezi nimi osciluje poradkyně prezidenta pro otázky národní bezpečnosti. Osmačtyřicetiletá slečna - Condoleezza Riceová. Dáma na strategickém postu.
Vždy v první řadě
Jediná a stále mezi prvními. Tato slova by si Condi Riceová, jak jí říkají přátelé a kolegové, mohla dát do štítu. Premiantka, zdatná amatérská krasobruslařka, afroamerická dívka z rasově rozděleného jihu USA, která musela překonat řadu předsudků.
V rozhovoru pro časopis Newsweek kdysi připomněla své dětství v Alabamě, kde byly ještě v padesátých letech na veřejných místech ke spatření cedulky hlásající: Jen pro bílé.
"Moji rodiče mě vždy ujišťovali: jistě, nemůžeš dostat hamburger u Woolwortha, ale můžeš se stát prezidentkou Spojených států," vzpomíná Riceová. Dcera z učitelské rodiny se stala první ženou v historii USA, která dosáhla na úřad poradce pro otázky národní bezpečnosti.
Svým působením tento úřad zvýrazňuje. Například na jejího předchůdce Brenta Snowcrofta z administrativy Bushe staršího si asi bude pamatovat málokdo.
Patrně nejznámější figurou na tomto postu byl Henry Kissinger, který v šedesátých letech pracoval pro prezidenta Richarda Nixona. Condoleezza Riceová má všechny předpoklady, aby jeho významu a věhlasu dosáhla také.
Uznávaná politička
Její kariéra je podepřena velmi solidním akademickým vzděláním. Je uznávanou specialistkou na otázky bývalého Sovětského svazu a jeho někdejších satelitů.
Na začátku mise George Bushe mladšího v Bílém domě vedla složitá vyjednávání s Moskvou ohledně redukce arzenálů zbraní hromadného ničení.
To, co mohlo vyhlížet jako neodvratná srážka mezi Washingtonem a Moskvou, se proměnilo v triumf Bushovy agendy. Lví podíl na prosazení amerických zájmů měla právě Riceová.
Bez zajímavosti není, že obratnost a znalosti načerpala i díky bývalému českému diplomatovi a otci Madeleine Albrightové Josefu Korbelovi. Tatínek bývalé ministryně zahraničí USA byl jejím profesorem při studiích na Denverské univerzitě.
Ani holubice...
Condoleezza Riceová patří ke stoupencům nekompromisní obranné linie USA. Jenže nerozbila stan ani mezi dravci, ani mezi "mírovými holubicemi". Mezi oběma tábory se vznáší sama a s grácií.
Americký časopis Time o ní nedávno napsal, že nikdo nediskutuje s prezidentem Bushem na téma války proti terorismu tolik jako ona. "Často je první, kdo s ním ráno mluví už po rozcvičce o páté, a je poslední, kdo mu ještě v noci předává informace," uvedl týdeník.
Blízkost a důvěru George Bushe sdílí Condoleezza Riceová s viceprezidentem Dickem Cheneym. Tento zkušený politik už pracoval pro prezidenty Geralda Forda, Ronalda Reagana a na začátku devadesátých let pro i Bushova otce.
V úřadu ministra obrany byl velmi odhodlaným zastáncem úderu proti Iráku, který v roce 1990 napadl a okupoval Kuvajt. Po velmi rázném zásahu proti Saddámu Husajnovi volá Cheney i dnes.
Tvrdě prosazoval zejména možnost, že by Spojené státy měly zasáhnout samy, a to i bez jakékoli podpory mezinárodního společenství nebo OSN.
"Riziko nečinnosti je mnohem větší než riziko akce," prohlásil Cheney loni na sklonku léta v projevu, který byl dlouho považován za nejhlasitější výzvu k rozhodné vojenské akci USA proti Bagdádu.
... ani jestřáb
O nebezpečné pasivitě hovořila i Condoleezza Riceová v rozhovoru pro BBC. "Nemyslím si, že musíme mít stoprocentní důkazy, že Irák má zbraně hromadného ničení, které mohou zasáhnout Spojené státy. Jisti si totiž můžeme být pouze tehdy, když na našem území skutečně něco takového přistane," řekla Riceová.
To však neznamená, že by stála bezvýhradně na straně těch, kdo prosazují podobně jako Cheney nebo ministr obrany Donald Rumsfeld rychlý a hluboký řez jen v režii samotných Spojených států.
Americký novinář Bob Woodward, který se podílel na odhalení aféry Watergate, vykreslil ve své knize Bush ve válce Bílý dům jako místo, kde se přou dva světy: jeden uzavřený, reprezentovaný "osou Cheney - Rumsfeld", a druhý otevřený v podání válečného veterána z Vietnamu i z Perského zálivu a úřadujícího ministra zahraničí Colina Powella.
Bob Woodward tvrdí, že Powellovi se podařilo přesvědčit prezidenta Bushe o potřebě širšího mezinárodního zapojení při akci proti Iráku teprve s pomocí Condoleezzy Riceové.
Kariéra asi nekončí
Condi přitom nemá ve srovnání s umírněnými ani se stoupenci tvrdé linie v rukou žádný rozsáhlý byrokratický aparát, analytické týmy, nebo dokonce zpravodajské služby. Nevede žádný úřad, pracuje "jen" jako poradkyně.
To však dokázala obrátit ve svůj prospěch. Není totiž vázána požadavky resortů, a má tak volné ruce. Její značný rozhled a vědomosti jí otevřely cestu k Georgi Bushovi, na jehož rozhodování má velký vliv.
Podobný, jako měl kdysi na Nixona Henry Kissinger. Ten se z poradce pro otázky národní bezpečnosti stal ministrem zahraničí. Stejně skvělá budoucnost možná čeká na i poradkyni Riceovou. Už dnes by u Woolwortha jistě považovali za nesmírnou čest, kdyby k nim zavítala na hamburger.
 Condoleezza Riceová, poradkyně amerického prezidenta George Bushe pro otázky národní bezpečnosti. (9. března 2003) |
