V dobách válečných jsou potravou pro kanony pěšáci. V míru se kanony spokojí s penězi. S horami peněz. Tedy alespoň v této republice. A dvanáct let cpou většinou vzdělaní a rozumní muži zastávající odpovědná místa další a další miliony do nenasytných hlavní.
Jako by to bylo odjakživa zvykem a jako by se ani nic jiného dělat nedalo. Nyní tedy konečně někdo přišel s revoluční myšlenkou: ani v armádě se peníze nemají vyhazovat, mají se za ně nakupovat užitečné věci. Dvanáct let nám vlády a armádní špičky tuto geniální myšlenku úspěšně tajily.
Přitom některé obchody připomínají tragikomické nákupy hrdinů absurdní Hellerovy knihy Hlava XXII. Ani se nezdá, že je to ve skutečnosti možné. S velkými náklady se přestavují kasárna. Ve městě, které vojsko za pár týdnů nadobro opouští. Piloti dostanou drahý trenažér na stíhací bombardéry. Je to skvělá pomůcky, až na to, že tato letadla byla právě z výzbroje vyřazena.
Novou kvalitu do života našich důstojníků má vnést integrovaný komunikační systém. Za miliony nakoupené počítače však spolu odmítají, přes opakované rozkazy, komunikovat. Jinde smích tuhne na rtech - to když někdo koupí nevyhovující padáky a mladý muž kvůli tomu umírá.
Zkusili jste někdy svěřit rodinný rozpočet devítiletému dítěti a poslat je na nákupy? Pak víte, jak si vedla armáda. Bez plánu a perspektivy nakupovali generálové hračky, dokud jim nedošly peníze. Ti, kteří měli být v roli rodičů, politici, neudělali až donedávna nic. A možná by ani nynější pokus o reformu nepřišel, kdyby nás k němu nedonutilo velitelství NATO. I když přišel ne pět minut po dvanácté, ale tak hodinu před půlnocí, chvála za to.
Bude patrně trvat ještě pár let, než se auto, u kterého svítí zatím jen reflektory, rozjede, a bude to stát hodně peněz. Vůle ke změně je ovšem důležitá sama o sobě. A kdyby po volbách jaksi ochabla, doufejme, že je tu alespoň pár generálů, kteří nepotřebují Brusel k tomu, aby mysleli hlavou, a ne hlavní...
