Vstup do Evropské unie se ukáže historicky stejně důležitým momentem jako pád Jakešova režimu. A není sporu o tom, že vládnoucí sociální demokraté se o něj zasloužili jak solidní přípravou potřebných zákonů, tak celkově proevropskou politikou.
V paměti národa krom toho zůstane jméno Stanislav Gross a s ním jména Vik, Rod a Simkanič. Aféra, při níž padne premiér kvůli tomu, že neumí vysvětlit, kde vzal milion na byt, je ve světovém měřítku kuriózní, a proto ji budou šťavnatě vyprávět všichni učitelé dějepisu, kteří chtějí jinak nudné dějiny moderní doby okrášlit. Včetně jeho nanejvýš trapných výmluv. Naopak jména Zeman i Paroubek budou pravděpodobně zapomenuta.
Na středních školách se pak nejspíše bude učit, že to vlády ČSSD byly vládami velkých "ale". Jejich relativní úspěchy byly vyváženy stejně velkými neúspěchy. Ekonomický růst byl vysoký a stabilní, rostla životní úroveň - ale nezaměstnanost zůstala vysoká a státní dluh se zvýšil natolik, že země nedokázala splnit své závazky vůči Unii a přijmout včas společnou měnu euro.
Pobídky pro zahraniční investory významně vylepšily průmysl i stavebnictví, ale nové a nové překážky pro menší domácí podnikatele a živnostníky zhoršily kvalitu podnikatelského prostředí.
Byly přijaty civilizované zákony, které pomohly hospodářské soutěži a umožnily ochranu jejích slabších účastníků, ale korupce na všech úrovních, jakož i spolupráce policie s organizovaným zločinem dosáhly nebývalých rozměrů, které vyvrcholily věcmi tak spektakulárními, jako byl útěk Krejčíře před očima policie.
Země plnila závazky vyplývající z jejího členství v NATO a postavila se na stranu Ameriky v boji proti terorismu - ale nasazení bylo slabé, plné výmluv a obezliček.
Možná ještě jedna událost vstoupí do politických dějin, byť pro fajnšmekry: neuvěřitelná chyba sociální demokracie, díky níž dobyl Václav Klaus Hrad, ačkoliv podle logiky a zdravého rozumu neměl sebemenší šanci. Tedy, pokud za šedesát let nebude i Klaus zapomenut...
