Milá vzpomínka na kouř v útrobách navíc probleskne také dnes, když stoupne hladina alkoholu v krvi: nezřídka pak v hostinci dostávám chuť na cigaretu, požádám o ni, zapálím – zjistím, že mi pranic nechutná, a típnu.
Přece ke kuřákům dále pociťuji sympatie a shovívavost: velice mě však zlobí některé argumenty těch, kdo odmítají byť i částečné omezení nikotinového dýmu v putykách.
Nemám přitom na věc definitivní názor: budou-li nicméně zmínění odpírači pokračovat v útočných akcích, brzy stanovisko mít budu – ovšem přesně opačné, než by oni chtěli.
O čem konkrétně je řeč?
Snad nejhorší zdají se mi výroky, dle nichž omezování "svobody kouřit" znamená úder svobodě jako takové. Jasně, takže v New Yorku či ve skotském Edinburghu, kde se nesmí kouřit v hospodách, šikují se totalitáři, aby vyrazili k útoku proti zbytku západního světa…
Problém přece nestojí ideologicky. V uzavřených prostorách dýchají s kuřáky dým i nekuřáci, ať chtějí, či ne. A nedobrovolná inhalace cigaretových výparů někoho odpuzuje; má po právu pocit, že mu škodí.
Můžeme se bavit, jak to udělat, aby si ty dvě skupiny nevadily. Pokud však někdo debatuje o jakémsi boji za svobodu, jde o pitomost, která navíc skutečný význam slova svoboda devalvuje. Druhým faulem, který se v diskusích objevuje, jsou temné náznaky, že zákaz kouření v hospodách by přivedl celé české restauratérství na mizinu.
Existují však příklady z jiných zemí, kde, jak se ukázalo, katastrofy nepropukly. Po menším výpadku se obrat většinou vrátil na původní, ne-li vyšší úroveň: kuřáci pijí dál a chodí inhalovat ven, do hospod přicházejí i ti, kteří dřívější dým nesnášeli.
"Tržby ve Skotku se vrátily na úroveň před zákazem," napsal před pár dny konzervativní list The Daily Telegraph. "Zákaz znamenal obrat k lepšímu v obchodech newyorských barů a restaurací, zatímco irské hospody hlásí zanedbatelný dopad," uvedl středolevý The Guardian.
Ostatně právě při cestě do Irska a tamních hospod jsem předloni na podzim přišel zákazu kouření alespoň částečně na chuť. Vyjevila se totiž krásná věc, která mě dříve nenapadla. Dal jsem si pivo v několika putykách: jejich atmosféra byla kouzelná, tak irská, jak si to jen turista představuje.
A po odchodu se mi přihodila divná věc: zjistil jsem, že vůbec nepáchnu kouřem, což by se mi jistě v Česku stalo. Nelíbilo by se vám taky nesmrdět?
