Kdyby měl Topolánek alespoň malou část Kerryho argumentační obratnosti, svého soupeře by za nečistý útok před zraky diváků nedělního duelu roztrhal na kousíčky.
Pánové Gross a Topolánek však neuměli vystoupit ze stínů demagogických grafů (každý vytahuje ten, který se mu hodí) a dosti ubohých osobních útoků.
Nejde teď o to, že pan Topolánek byl přesvědčivější. Při takové úrovni debaty nemůže vítězství nikoho příliš těšit.
Argumentace nebyla slavná, přitom však politika ODS a ČSSD, když odhlédneme od bahna případu Kořistka, je poslední dobou srozumitelná.
ČSSD se profiluje jako strana státu blahobytu: rozdává státním zaměstnancům, chce zajistit bezplatné zdravotnictví na věčné časy. Hájí ústy premiéra "bezpečnost" občanů i za cenu toho, že odposlechy budou stále víc ničit jejich soukromí. Věří v neomezený rozvoj, a tedy i v možnost dělat dluhy.
ODS chce nízké a jasné daně. Věří, že méně státních zásahů vyřeší problémy s korupcí. Soukromí staví nad iluzi všeobjímající bezpečnosti. Věří ve spravedlnost hospodářské soutěže. Obává se možných výmyků hospodářského cyklu, proto sází na šetrnost.
Ještě nikdy jsme neměli před sebou socialistický a liberální model v tak čisté podobě. Ještě nikdy se nedalo vůdcům soupeřících stran tak silně věřit, že dotáhnou boj do konce a neuchýlí se k nějakému typu skryté koalice.
Podzimní volby mohou být navíc klíčem k osudu jak Topolánka, tak Grosse. I když oba působí sebevědomě, výrazný neúspěch může každému z nich přinést strmý pád. Dobrý debatér liberál by řekl: Občane, volíš mezi nejistou svobodou jít za svými sny a bohatstvím a zatuchlým přežíváním na dluh pod dozorem policie.
Socialista by řekl: Volíš mezi společností, kde bude postaráno i o slabé, a světem drsné a kruté konkurence. Volič by si pak mohl vybrat lépe, než když se naši nejmocnější politici otloukají nějakým Kořistkou.
