Jak je to u nás s malými čtenáři, zjišťovala v ojedinělém rozsáhlém průzkumu, který má MF DNES k dispozici, agentura Gabal Analysis and Consulting. A dospěla k zajímavým závěrům.
Dívky jsou emancipovanější než jejich matky. Milují totiž dobrodružné knihy stejně jako chlapci. A čtou dokonce mnohem víc než jejich spolužáci. Na frak kvůli tomu dostávají romány z červené knihovny. Po takzvané dívčí literatuře dnes už sáhne jen necelá polovina dívek.
A chlapci - celkem pochopitelně už vůbec ne. "Celá pětina dětí označila naučnou knihu určenou dospělým za svou oblíbenou. Znamená to, že se děti nespokojují s oddechovou literaturou a zajímají se i o vážnější četbu," shrnuje některé závěry průzkumu jeho autor Ivan Gabal.
V "kurzu" jsou také knihy o přírodě (k jejich četbě se hlásí téměř polovina dívek a čtyřicet procent chlapců) a do starého železa zatím neputují ani tradiční pohádky a pověsti. I když se těší oblibě hlavně v kategorii desetiletých.
Téměř čtvrtina dětí už vůbec nečte
První zpráva je dobrá: ani počítače, ani televize zatím z dětského světa nevytlačily knihy. Každý den se do příběhů začte třetina dětí. Druhá zpráva je však varující. Téměř čtvrtina dětí už v dnešní době nečte vůbec.
V České republice je stále dost dětí, které baví četba knih. Téměř každé druhé dítě se může pochlubit tím, že každý měsíc přečte alespoň jednu knížku. Sedm procent dětí dokonce uvedlo, že s knihou tráví každý den i několik hodin.
Stejně početná je však také skupina dětí, kteří knihu vezmou do ruky nanejvýš dvakrát za půl roku. Agentura Gabal Analysis & Consulting zjišťovala na rozdíl od dřívějších dotazníkových akcí ve školách zájem dětí o knížky téměř hodinovými rozhovory s více než tisícovkou dětí a jejich rodičů.
Zda české děti čtou méně než předchozí generace, analýza neříká. "Snažili jsme se najít moment, který ještě nebyl probádaný," říká autor analýzy sociolog Ivan Gabal. Recept na to, aby si děti oblíbily knihy, je jednoduchý. Sedmdesát procent dětí, se kterými si rodiče četli pravidelně v době, kdy byly malé, čte dnes denně již samostatně.
A platí to i obráceně. Z dětí, které vůbec nečtou (a takové je podle analýzy každé čtvrté), zažila pouze čtvrtina, že by jim v útlém dětství někdo pravidelně předčítal. Vztah ke knihám posiluje u dětí také to, zda mohou při četbě vidět své rodiče. Polovina dětských čtenářů uvedla, že s knihou pravidelně vídá i je.
Podle závěrů Ivana Gabala je rodinné prostředí pro výchovu dětských čtenářů přibližně dvakrát významnější než škola. "Co mě nejvíc překvapilo? Že celá třetina škol vůbec s dětmi a knihou nepracuje. Rodiče, kteří investují do kulturního vzdělání svých dětí, se už brzy budou tímto kritériem řídit při výběru školy," tvrdí Gabal.
Školy sice umějí zhodnocovat dovednosti nadprůměrných čtenářů, ale děti ze čtenářsky zanedbávaného prostředí neumějí ke knize přitáhnout. Ředitel Základní školy v Londýnské ulici v Praze Jaroslav Kotal však s těmito závěry nesouhlasí.
"Škola nemá šanci dětem vnutit nějakou povinnou četbu. Představa, že bychom dětem jako v minulosti předepisovali, co mají číst, je nesmyslná. Obsahy povinné četby děti stejně odjakživa od sebe navzájem opisovaly. Cílem bylo obelstít kantora. Děti se dnes ke knížkám dostávají hůř. Útočí na ně ze všech stran spousta nových věcí a zájmů. Čas číst dnes nemá mnohdy ani dospělý," míní Kotal.
"Máme jednoznačný důkaz o škodlivém vlivu televize na děti. Ty, které sledují televizi bez omezení, po knize nikdy nesáhnou," říká Gabal. Své tvrzení dokládá výsledky analýzy. Polovina z dětí ve věku od deseti do čtrnácti let, které se dívají na televizi více než tři hodiny denně, se vůbec nezajímá o knížky.
Souboj mezi televizí a knihou však funguje i obráceně. Nejvíce imunní vůči vysedávání před obrazovkou jsou právě malí čtenáři. "Děti, které knížku běžně do ruky berou, nemají potřebu krátit si volný čas sledováním televize," dodává Gabal.
|
Kniha nemusí mít obrázky, hlavní je zápletka Hoši od Bobří řeky a Záhada hlavolamu od Jaroslava Foglara nebo Trosečníci z Vlaštovky Arthura Ransoma. Ty knížky vůbec nejsou ohmatané náhodou. V knihovně pražské Základní školy na Uhelném trhu po nich neomylně sahá už několikátá generace školáků. Dvanáctiletá Lucie Nesrovnalová nejraději chodí pro "foglarovky". Její o rok starší spolužák Dominik Štecher tu zase mezi regály shání knihy J. R. Tolkiena. "Chtěl bych si vypůjčit pokračování Pána prstenů," prozrazuje Dominik. Jaké knížky tě nejvíc zajímají? Dobrodružné knížky a také příběhy o dětech v mém věku. Naposled jsem četl Pána prstenů a Hochy od Bobří řeky. Kam si je chodíš půjčovat? Zatím jenom sem do školní knihovny. Půjčil jsem si tu asi už pět knížek. Některé jsem si vybral sám a něco jsem potřeboval do školy na přípravu referátu. Doporučují ti knížky také rodiče? Vůbec, do knihovny šli se mnou snad jen jednou. O knížkách se ani doma skoro nebavíme. Kdyby sis měl vybrat, jaký dárek dostaneš k svátku nebo k narozeninám, byla by to knížka? To bych asi raději chtěl něco jiného. Knížku si můžu kdykoli půjčit v knihovně. Máš doma svou vlastní knihovnu? Ano, mám v ní asi třicet knížek. Baví tě číst i knihy, ve kterých nejsou ilustrace? Je mi jedno, jestli jsou v nich obrázky, na tom vůbec nezáleží. Co tě na knížkách nudí? Vadí mi, když v knížce není žádná zápletka, to mě pak čtení nebaví. Potřebuju, aby tam bylo napětí a aby se tam objevovaly nové věci. |
