Co čeká Egypt po Mubarakovi: teokracie, svoboda... Mubarak?

Třicetiletá vláda Husního Mubaraka nad Egyptem se pomalu blíží ke konci. Podle amerických médií egyptskému prezidentovi zbývá rok života a Egypťané příští rok ve volbách rozhodnou, kdo ho nahradí. Kam se Egypt vydá po odchodu Mubaraka?

Tato anekdota se vypráví o různých přesluhujících vládcích. Zdá se ovšem příznačné, že právě teď koluje v egyptské Káhiře. Takto ji alespoň zaznamenal list The Economist.

Tedy: Bůh se – jen On ví proč – začetl do novin. A shledal více než třicetiletou vládu egyptského prezidenta Husního Mubaraka nemístně dlouhou. Poslal proto archanděla Gabriela (Arabové mu říkají Džibríl), aby káhirskému lídrovi šetrně sdělil: Nadešel čas, cesty Tvé a egyptského národa se rozdělí. "Opravdu," odvětil nebeskému poslu Mubarak, jsa docela vyveden z míry. "A kam ty lidi vlastně povedete?"

Kdo vybere nového prezidenta?

Cynicky řečeno: je jasné, že éra Husního Mubaraka končí. Letos byl operován v Německu. Nezúčastnil se jednání, které by si jinak nenechal ujít, neboť šlo o téma v jeho zemi odpradávna důležité: řeku Nil a její vodu.

Mešity v Káhiře

Zdroje ze západních tajných služeb dokonce pro deník The Washington Post uvedly, že egyptskému hegemonovi zbývá jen rok, nejvýše osmnáct měsíců života. Příští rok v září přitom Egypt čekají prezidentské volby. Snad první zčásti demokratické. Byť se experti přou, zda lze jako krapet svobodné označit i předchozí výběr hlavy státu v roce 2005. Důležitější otázka zní: kam se země vydá po odchodu Mubaraka?

Těžko hádat, byť cynici mají jasno. Egypt čeká éra jiného Mubaraka, totiž Gamála, syna nynějšího prezidenta. Bývalého bankéře obeznámeného se západními způsoby i očekáváními.

Některá média proto poněkud zlomyslně uvádějí, že Gamál je zčásti evropského původu: jedna z jeho babiček byla Velšanka. Mubarak jr. nyní pracuje pro Národní demokratickou stranu, ve které zastává co do vlivu třetí nejvyšší místo. Spoluřídí tak de facto vládnoucí partaj, která alespoň zatím s Mubaraky počítá. A o kterou se také prezident i jeho syn opírají.

Podle kritiků nejde ani tak o stranu jako o spolek movitých Egypťanů, kterým jde více o obchod než o blaho spoluobčanů. Žádají zachování stability i vlivu. Mubarak mladší by s velkou pravděpodobností kontinuitu znamenal.

Opozice internetové generace

"Nevím, kdo nahradí Mubaraka staršího, ale jsem si celkem jistá, že o tom rozhodne nevelká skupina mužů," sází na elity politoložka Dina Šehatová v článku listu Sydney Morning Herald.

Plážová turistika

Egypt na turismus spoléhá, byť kvůli hospodářské krizi počet návštěvníků v poslední době lehce klesal. Oproti řecké či kyperské konkurenci však pokles v Egyptě nebyl tak výrazný. V loňských letech se do Egypta vydalo více než 12 milionů turistů. Příjmy z tohoto odvětví tvořily podle káhirské vlády asi 11 procent HDP, branže zaměstnávala až jednu osminu Egypťanů. Mimochodem, Egypt loni navštívilo 177 tisíc turistů z ČR. Nejlidnatější a patrně i nejvlivnější arabská země tak byla mezi Čechy sedmou nejoblíbenější destinací vůbec. V minulosti byli proto turisté i místa jejich koncentrace terčem teroru ze strany islamistů, jejichž cílem bylo poškodit ekonomiku země a v důsledku i renomé vlády.

I proto se mladí Egypťané často stavějí proti případné výměně Mubaraků. A žádají práva západního střihu. Typicky svobodu slova: mezi nejhlasitější i nejtvrději stíhané opozičníky patří blogeři, kteří suplují bezzubá média.

Kritici režimu volají také po boji s nepotismem. O slovo se totiž hlásí internetová generace nezatížená válkami, která od narození hledí na televizi i Mubarakův portrét. Většina těchto aktivistů sice získala slušné vzdělání, ale požaduje i jinou perspektivu než vzestup v rámci rodinného klanu.

Tito nespokojenci mohou zamávat jak vnitřní, tak i vnější politikou. Obavy patrně pociťuje Izrael, pro který je Mubarak sice nijak pohodlným, přesto pevným mostem do arabského světa.

Leckteří opozičníci považují Mubaraka staršího za příliš nakloněného USA a židovskému státu. Pesimisté, podle kterých Egyptu hrozí teokracie íránského střihu, argumentují oblibou zakázaných či tolerovaných islamistů. Sunnitský Egypt však nemá k náboženské diktatuře dispozice šíitského Íránu: ani tendenci k mučednictví pronásledované menšiny, ani výjimečnou společenskou autoritu duchovních.

Část opozice sice žehrá na USA, ale jde spíše o vzkaz Mubarakovi. Dokonce i Muslimské bratrstvo, nejstarší islamistická organizace hodná toho jména, "respektuje vládu práva a bojuje za demokratickou společnost". Pesimisté o upřímnosti bratří pochybují, vizionáři vzhledem k sunnitskému principu "střední cesty" nevylučují specificky egyptské spojení liberalismu s islámským řádem.

Kdo vládne Egyptu a kdo by se rád přidal

Mubarak a armáda, z níž vzešel

Husní Mubarak do značné míry autokraticky vládne Egyptu přes tři desetiletí. Oporou mu je zákon o výjimečném stavu, který jeho lidem umožňuje beztrestné zásahy proti opozici. Stojí za ním armáda, z níž vzešel.

Mubarak mladší a rodinná strana

Ve fakticky vládní Národní demokratické straně (NDS) zastává třetí nejvyšší post prezidentův syn Gamál. Bývá označován za následníka "trůnu". Ač Mubarakové takový scénář odmítají, v NDS vznikla skupina, která míní prosadit ve variaci na primární stranické volby Gamála jako kandidáta do voleb v r. 2011.

Sulejman a tajná služba

Jako možný šéf země je zmiňován i šéf zpravodajců Omar Sulejman, který nyní podporuje prezidenta. Sulejman je šedá eminence jistě panarabského formátu. Jeho volba by zřejmě zachovala status quo.

Muslimské bratrstvo, co je i není

Organizace považovaná za první skupinu usilující v nutném případě i o násilný přechod k islámskému státu. V rétorice sice notně zvolnila, přesto zůstává zakázána. Byť je i zčásti tolerována: v posledních volbách získala téměř pětinu parlamentních křesel, její lidé však kandidovali jako nezávislí.

Je Baradej zachránce opozice?

Nadějí části opozice pro volby prezidenta je i Muhammad Baradej, v letech 1997 až 2009 šéf jaderných inspektorů OSN. S touto agenturou získal v roce 2005 Nobelovu cenu míru. Profiluje se jako demokrat a obhájce lidských práv.

Hlásí se "ulice", občan, bloger

Egypt se podobně jako většina arabského světa mění: jeho mocní přestávají mít dominantní vliv na mládež. Ta se spíše než na vládní kanály spoléhá na blogy a vůbec na internet. Na síti se vytvářejí skupiny, které bojují za svobodu slova či proti policejní zvůli.