Jaké bude poučení z irácké krize pro Severní Koreu, Írán, Sýrii a některé další režimy, jež jsou s USA na kordy? Bude to drsné procitnutí a může připravit světu ještě nejednu krušnou chvilku.
Bushova administrativa skutečně udělala to, co si usmyslela. Ignorovala přitom OSN a nikdo na světě jí v invazi do Iráku nebyl schopen zabránit. Ani Rusko, ani Francie nebo Čína, ani rozhořčené světové veřejné mínění
Další státy Bushovy "osy zla" by nyní mohly doufat, že Irák byl ojedinělým případem. Že šlo hlavně o iráckou ropu a že to byla výjimečná výstraha pro ostatní země, co by se mohlo stát, pokud by chtěly rozvíjet nebezpečné zbrojní programy.
Mohly by, ale spolehnout se na to nemohou. A nikdo také tak naivní nebude. Už teď je třeba počítat s nejhorším a připravit se na to, že irácké extempore může mít pokračování.
Potenciální následovníci Iráku si celkem rychle spočítají, že mají na výběr v podstatě jen ze dvou možností. Aby se vyhnuli iráckému řešení, rozhodnou se pro spolupráci, nebo se připraví na odpor.
Pokud se rozhodnou spolupracovat s USA, může americká administrativa slavit neobyčejný úspěch. Politika odstrašení by mohla skutečně změnit světový řád. Spolehnout se na to však nelze. Proto i Amerika by se měla připravit na variantu druhou.
Pokud se další země "osy zla" rozhodnou pro odpor, pak to bude s vědomím, že jim prakticky už nic a nikdo nepomůže. Poraněný vlk zahnaný do kouta se může stát zuřivým nepřítelem.
Hrozí nebezpečí, že s odpočítáváním konce Saddáma začne někde na jiném místě planety zoufalý úprk za vybudováním strašlivého arzenálu, který jediný by mohl USA zadržet.
