I problémy, které se tehdy řešily, jsou obdobné.
"Ryba nedýchá plícemi jako my, nýbrž žábrami. Na to, že potřebuje stále čerstvé vody, bychom neměli zapomínat, hlavně nyní v době vánoční.
Pokud tedy kupujeme kapry živé, nebereme si tašku, nýbrž raději menší vědro, do něhož lze dáti rybu i s vodou. Musíme-li ji pak doma zabít, nezapomeňme, že i ta ryba, doslova němá tvář, cítí a trpí," psaly štědrovečerně laděné a obsahově vybroušené Lidové noviny z roku 1934.
Právě štědrovečerní "Lidovky" přinášejí první ukázku z připravovaného díla Karla Čapka Hovory s TGM. A loutkové divadlo Ondřeje Sekory O lumpaté opičce, kašpárkovi a hloupém klukovi pak rodičům radí, jak nejlépe zabavit své děti na Štědrý den.
Ale ani v tomto předvánočním čísle nechybí nepříjemné zprávy: například o výtržnostech německých nacistů v Karlových Varech. Taková byla ovšem doba. A o deset let později to bylo ještě horší.
Vánoční granátník
Vánoční noviny z roku 1944 přinášely odhodlanou tvář mladého německého granátníka, což mělo ukázat bojovou náladu a sílu Německa.
Do pádu Hitlerovy říše nechybělo ani půl roku, ale z novin měl čtenář pocit, že Německo jen vítězí. Ovšem na vánoční náladu místo zbylo: celostránková fotografie vánočního stromečku s douškou od básníka Antonína Sovy: "Však stromek v koutě sní svou tajnou dumu a v záři světel rozkvétá."
Nejhůř to však "Ježíšek" odskákal za komunistů. Noviny s datem 24. prosince 1954 se o Vánocích nezmiňují prakticky vůbec. O svátcích klidu a míru ani nemluvě. Naopak: v Rudém právu se na Štědrý den jen bojovalo.
Zvýšeným pracovním úsilím bojoval československý lid za mír a proti znovuozbrojování západního Německa. "Na Stalinově náměstí v Ostravě manifestovalo 5000 horníků za mír", bojovalo se také o vyšší produkci mléka, vepřového masa a vajec.
Zcela nevánoční je i výzva Rudého práva, které nabádá čtenáře, aby společným úsilím zabránili obnově německé fašistické armády. A tak se o Štědrém dnu zmiňuje pouze jediný titulek - Vánoční premiéry v kinech.
Jenomže tam se ve válečných filmech bojuje ještě více než v Rudém právu. "Vánoce nezapadaly do představ o svátcích, které komunisté chtěli mít. Měli vlastní svátky, například Den Rudé armády. Do tohoto konceptu se Vánoce nehodily," říká historik Jan Kalous.
"Nezapomínejme ani na to, že z Ruska k nám přišel děda Mráz. O jeho popularizaci se dost snažil i tehdejší komunistický prezident a spisovatel Antonín Zápotocký," dodává historik Zdeněk Vališ.
Ježíšek? Ne, děda Mráz
Děda Mráz měl hned dvě výhody: přišel ze Sovětského svazu a nesouvisel s náboženstvím. 24. prosince 1954 například Mladá fronta přinesla fotografii z jeho návštěvy u ostravských dětí.
Ostatně byla to jediná "vánoční" fotografie v novinách. Až v šedesátých letech byly Vánoce přece jen vzaty na milost a na stránky denního tisku se vrátily. Noviny z 24. prosince 1964 dokonce na titulní straně nabízely reportáž o tom, jak tráví svátky čeští montéři v cizině.
Ve skutečnosti to však není článek o Vánocích, ale o pracovních úspěších. Ale na tehdejší komunistickou éru to byl přece jen pokrok. A Vánoce už na stránkách novin zůstaly.
V roce 1974 se dokonce Rudé právo vracelo do dob, kdy se o Vánocích nepsalo jen budovatelsky. Při pozorném čtení však šokuje článek:
"Naše Vánoce nejsou neblaze postiženy sociálními tragédiemi jako například v USA. Jen v Detroitu dopadne karabáč nezaměstnanosti na půl milionu lidí... Místo radosti tam o Vánocích vstupuje do domovů hořkost, leckde zoufalství nad zmařeným životem."
