Proč se vůbec zabýváme autem? Nemělo by nám být jedno, jestli hlava státu jezdí na oslu, nebo v dřevěném vozíku? Neměli bychom ji posuzovat pouze podle státnické moudrosti? Ne, ne.
V mediální době je rozdíl mezi skutečným a umělým Bushovým krocanem, mezi rozcuchaným a učesaným Saddámem, mezi Špidlou v obleku a Grossem v maskáčích...
Václav Havel jezdil mercedesem, Klaus zvolil méně okázalou značku, a sice Audi. Audi patří do koncernu Volkswagen, stejně jako Škoda. Superb bude jistě z padesáti procent složen ze stejných dílů. Auta se dnes dělají jako stavebnice.
Není tedy legrační v globalizované době přesedávat z jednoho volkswagenu do druhého? Lid všude na světě si přeje, aby politici měli laciná auta. Přeje si také, aby měli nízké platy, a pokud možno oblýskané lokty.
Železný dává senátorský plat lidu. Klaus bude jezdit laciným autem. Jak se mu pak kladenský starosta se svým nejdražším modelem podívá do očí? Neměli by se ale politici takového podbízení vystříhat?
Klaus začne autem a Gross pronajme bazén státnímu rybářství. Špidla je trumfne: bude chodit do práce v montérkách. A Tlustý přestane telefonovat. Tyto výhrady nelze vyvrátit.
Proto to vyžaduje i jistou zmužilost, sednout do domácího auta (bez ohledu na to, že jeho bezpečnostní parametry jsou na evropské úrovni). Mohou se vám totiž smát jak kvůli autu, tak proto, že jste populista.
Prezident tu odvahu našel a dělá dobře. Přinejmenším ze dvou důvodů. Je příjemné vidět, že vyrábíme auta dost dobrá na to, aby vozila hlavu státu. A pak - malé zemi sluší skromnost.
Když bude ten nejvyšší bydlet v normálním domě a jezdit normálním autem, budou i další politici nuceni zamyslet se nad svými zvyky. Prezidentská skromnost však musí být důsledná.
