"Od dubna do září letošního roku to bylo průměrně nejméně 20 mrtvých měsíčně," řekl listu místní policista, který si nepřál být jmenován. V tomto počtu ale nejsou zahrnuta těla, která vyloví jiné bezpečnostní složky, ani ta, o něž se postarají soukromí sběrači ostatků, kteří to dělají pro peníze.
"V létě, když jsou záplavy, připlouvá mnohem víc těl. Zažil jsem dny, kdy jsem z vody vytáhl víc než dvacet těl," řekl Wej, jeden z veteránů tohoto řemesla, kterým místní lidé říkají "duchaři od Žluté řeky". Ročně řeka přinese 200 až 300 těl. To je výrazně více než dokážou pojmout místní márnice i městské finance.
Část mrtvých sice tvoří oběti záplav, ale podle studie provedené před koncem tisíciletí zhruba 85 procent z nich jsou sebevrazi, deset procent oběti nehod všeho druhu a pět procent oběti vražd. Většinou jim je mezi 16 a 45 roky.
Oběti vražd jsou obvykle svázané nebo zavázané v pytli, anebo mají jednoduše podříznuté hrdlo, napsal list China Times. Těla se často najdou zapletená do husté rohože naplavených odpadků nad přehradou. Pokud přes ni projdou, pak je obvykle rozsekají turbíny na kusy.
Odpadky plovoucí po řece jsou zdrojem příjmů pro ty, kdo se jejich sběrem, tříděním a prodejem živí. Pokud narazí na tělo, které je možné identifikovat, mohou se těšit na tučný bonus, který jim zaplatí příbuzní mrtvého.
Jeden z těchto sběračů se svěřil se svou technikou: "Když najdu tělo, přivážu ho ke kameni nebo stromu u řeky. Když ho během tří týdnů nikdo neidentifikuje, tak ho pustím dál po řece." Podle statistik úřadů v Lan-čou se identifikovat nepodaří zhruba 30 procent naplavených mrtvol.
Žlutá řeka je přímým zdrojem pitné vody pro mnoho lidí žijících podél jejích břehů a mrtvá těla jsou závažným druhem znečištění. Přesto i oficiální úřady v Lan-čou čím dál tím častěji vracejí neidentifikovaná těla zpátky do řeky. Ročně jich zhruba 60 pohřbí, ale se stoupajícími náklady a nedostatkem míst na hřbitovech se řeka jeví jako přijatelnější řešení.
