Nabízí kompromisy, prosí, žádá, modlí se, pendluje po celé zeměkouli a hledá podporu pro svoji střední cestu. Ale vše je marné.
Pro čínské vůdce neznamenal po celá čtyři desetiletí, která strávil v exilu, nic víc než vzduch. A vše naznačuje, že Číňané hodlají tibetského duchovního vůdce ignorovat i nadále.
"Stejně jako házejí za hlavu protesty z celého světa a v Tibetu si dělají, co chtějí," míní Lhasang Cering, bývalý šéf radikálního Kongresu tibetské mládeže.
"Dál potlačují lidská práva a základní svobody Tibeťanů," konstatovala výroční zpráva nezávislého Tibetského centra pro lidská práva a demokracii.
Peking tedy od roku 1959 svůj přístup k Tibetu nezměnil, jen poněkud "zjemnil" své metody.
Povolila by tedy Čína dalajlamovi na stará kolena se alespoň vrátit do Tibetu? ptají se jeho stoupenci na "střeše světa". Peking to veřejně odmítá jako nemožné. Dalajlama je pro ni nadále "zavilý nepřítel, který se pod pláštíkem náboženství snaží rozštěpit Čínu".
Přesto, že nositel Nobelovy ceny za mír mnohokrát potvrdil, že by nechtěl hrát v Tibetu žádnou politickou roli, pokud by mu Číňané dovolili vrátit se domů. Přesto, že otevřeně zdůraznil, že usiluje o skutečnou autonomii a nikoli o úplnou nezávislost Tibetu.
Dalajlama ani v této situaci neopustil svoji vizi nenásilné cesty a znovu a znovu nabízí Pekingu dialog o budoucnosti Tibetu. I téměř padesát let poté, co čínská komunistická vláda poslala armádu, aby uplatnila údajné čínské právo na tibetské území.
"Existuje jediná možnost," říká o vztahu k Číňanům. "Diskutovat s nimi, snažit se vyjasnit nedorozumění a rozptýlit podezření." Dalajlama je ve světě respektován, přijímají ho i ti z nejprominentnějších politiků planety, včetně amerického prezidenta Billa Clintona. Nelze to však chápat jinak než jako pouhá symbolická gesta: Žádná země, ani ta nejmocnější, nechce kvůli Tibeťanům dát v sázku své vztahy s gigantickou Čínou.
Čtyřiašedesátiletý dalajlama si nadále udržuje nejvlivnější postavení mezi zhruba 130 000 příslušníky tibetské exilové komunity, rozptýlené po celé planetě.
V poslední době však proti němu v samém lůně tibetského hnutí vzrůstá opozice.
Tibetští stoupenci tvrdé linie, rozčarovaní z toho, že za čtyřicet let mírových kampaní se záležitost autonomie nepohla ani o píď, se chystají vzít záležitosti do vlastních rukou. Kritika dalajlamova rozhodnutí neusilovat o nezávislost je dnes stále hlasitější.
"Situace v Tibetu je horší den ze dne. Nemůžeme čekat dalších čtyřicet let," říká Tsecen Norbu, prezident Kongresu tibetské mládeže.
Pro čínské vůdce neznamenal po celá čtyři desetiletí, která strávil v exilu, nic víc než vzduch. A vše naznačuje, že Číňané hodlají tibetského duchovního vůdce ignorovat i nadále.
"Stejně jako házejí za hlavu protesty z celého světa a v Tibetu si dělají, co chtějí," míní Lhasang Cering, bývalý šéf radikálního Kongresu tibetské mládeže.
"Dál potlačují lidská práva a základní svobody Tibeťanů," konstatovala výroční zpráva nezávislého Tibetského centra pro lidská práva a demokracii.
Peking tedy od roku 1959 svůj přístup k Tibetu nezměnil, jen poněkud "zjemnil" své metody.
Povolila by tedy Čína dalajlamovi na stará kolena se alespoň vrátit do Tibetu? ptají se jeho stoupenci na "střeše světa". Peking to veřejně odmítá jako nemožné. Dalajlama je pro ni nadále "zavilý nepřítel, který se pod pláštíkem náboženství snaží rozštěpit Čínu".
Přesto, že nositel Nobelovy ceny za mír mnohokrát potvrdil, že by nechtěl hrát v Tibetu žádnou politickou roli, pokud by mu Číňané dovolili vrátit se domů. Přesto, že otevřeně zdůraznil, že usiluje o skutečnou autonomii a nikoli o úplnou nezávislost Tibetu.
Dalajlama ani v této situaci neopustil svoji vizi nenásilné cesty a znovu a znovu nabízí Pekingu dialog o budoucnosti Tibetu. I téměř padesát let poté, co čínská komunistická vláda poslala armádu, aby uplatnila údajné čínské právo na tibetské území.
"Existuje jediná možnost," říká o vztahu k Číňanům. "Diskutovat s nimi, snažit se vyjasnit nedorozumění a rozptýlit podezření." Dalajlama je ve světě respektován, přijímají ho i ti z nejprominentnějších politiků planety, včetně amerického prezidenta Billa Clintona. Nelze to však chápat jinak než jako pouhá symbolická gesta: Žádná země, ani ta nejmocnější, nechce kvůli Tibeťanům dát v sázku své vztahy s gigantickou Čínou.
Čtyřiašedesátiletý dalajlama si nadále udržuje nejvlivnější postavení mezi zhruba 130 000 příslušníky tibetské exilové komunity, rozptýlené po celé planetě.
V poslední době však proti němu v samém lůně tibetského hnutí vzrůstá opozice.
Tibetští stoupenci tvrdé linie, rozčarovaní z toho, že za čtyřicet let mírových kampaní se záležitost autonomie nepohla ani o píď, se chystají vzít záležitosti do vlastních rukou. Kritika dalajlamova rozhodnutí neusilovat o nezávislost je dnes stále hlasitější.
"Situace v Tibetu je horší den ze dne. Nemůžeme čekat dalších čtyřicet let," říká Tsecen Norbu, prezident Kongresu tibetské mládeže.
