Fenomén migrace do velkých měst lze pozorovat po celém světě. Výjimkou nejsou Spojené státy, Brazílie, Indie, ale i Česká republika. Vůbec největší problém však stěhování lidí do regionálních metropolí představuje v Číně. Z vesnic odchází pracovní síla, města se naopak potýkají s nedostatkem ubytovacích kapacit.
Peking vyhlásil válku migrantům z vesnice, maže je i z internetu |
Vnitrostátní migrace však s sebou v Číně nese ještě jeden problém. Rodiče totiž na vesnicích nechávají malé děti. O některé z nich se starají příbuzní, mnozí se však životem protloukají sami.
Naposledy na tento nelichotivý fenomén upozornil příběh třeťáka Wanga Fu-mana. Na čínské sociální sítě se dostala fotografie chlapce se zmrzlými vlasy. Jeho rodiče pracují ve městě, chlapec každé ráno i v zimní měsících chodí do školy pěšky. Našlape při tom pět kilometrů. Po zveřejnění snímku se ozvalo mnoho lidí, kteří chtěli školákovi pomoct. Lokální úřady dokonce přislíbily, že dětem zajistí teplé oblečení.
Podle oficiálních údajů z roku 2016 žije ve venkovských oblastech Číny s jedním nebo žádným rodičem více než devět milionů dětí, uvádí server CNN. Neziskové organizace upozorňují, že nezaopatřené děti jsou častějším cílem zneužívání, trápí je také duševní problémy a roste u nich pravděpodobnost sebevraždy.
Málo psychologické pomoci
Před dvěma lety na situaci reagovaly čínské úřady publikací manuálu, který lokální úřadům nařizuje monitoring těchto dětí, rodičům zase radí, aby se svými potomky byli alespoň v telefonním kontaktu. Situaci však nepomáhá systém registrovaných domácností, tzv. Chu-kchou. Ten každému obyvateli udává původní místo pobytu, kde člověk může čerpat konkrétní sociální pomoc a služby. Původně měl sloužit pro omezení vnitřní migrace.
Čína chystá bodový systém. Nízký kredit vyřadí člověka z „dobré“ společnosti |
Rodiče dětí, kteří se přestěhují za prací, podle tohoto systému v novém bydlišti nemají přístup k základním službám včetně veřejných škol. Své potomky proto raději nechávají na venkově s prarodiči či jinými příbuznými. Kvalita péče „náhradních rodičů“ však mnohdy kolísá.
Už více než tři roky život těchto „sirotků migrace“ mapuje 42letý fotograf Žen Š’-čchen. Cestuje po venkovských oblastech Číny a fotografuje malé děti, jejichž rodiče pracují ve velkých městech. „Mnoho rodičů odešlo z domova, když byly jejich dětem jeden nebo dva roky. Když jim volají domu, děti už jim ani neodpovídají. Emoce vyprchaly a pouta se zpřetrhala,“ popisuje Žen.
Dosud vyfotil asi stovku portrétů dětí, většinu v jedné z nejchudších čínských provincií Kan-su. Nepouští se do žádných vizuálních experimentů, všechny snímky mají shodný rámec. Dítě stojí před tabulí ve škole, neusmívá se a za sebou má krátký vzkaz rodičům. Žen si za tři roky focení vyslechl mnoho smutných příběhů.
„Když s těmi dětmi mluvím, vždycky to se mnou otřese. Nikdo se nezajímá o to, co se děje v jejich hlavě,“ vypráví. Prarodiče dětí s vypětím všech sil zvládnou obstarat dětem jídlo a střechu nad hlavou. Psychologické pomoci se však čínská omladina nedočká.
Roztomilé vzkazy i agrese
V roce 2015 Žen potkal čtrnáctiletého chlapce Li Kuo-ťüna. Jeho matka spáchala sebevraždu, o otci dlouhé roky neslyšel. „Opatruj se v posmrtném životě. Moje matka spáchala sebevraždu po tom, co se pohádala s tátou. Moc mi chybí,“ napsal tehdy Li na tabuli.
Někdy se u dětí objevuje nečekaná agresivita. Jiný chlapec Ženovi řekl, že chtěl nožem zabít svou matku, protože opustila jeho otce. Většinou jsou však vzkazy dětí milé a dojemné. Osmiletá Wang C’-süanová ze základní školy v Kao-miao na tabuli napsala: „Chybí mi maminka i tatínek. Oba museli odjet za prací. Už jsem je neviděla tři roky.“
Obětí čínské války s chudobou jsou hlavně chudí. Stát je žene do měst |
Žen tvrdí, že situace na čínském venkově se v posledních letech zlepšila. Úřady se zaměřují na základní vzdělání pro všechny. Opuštěným dětem však podle fotografa chybí psychologická pomoc. „I když už dnes existují možnosti, jak mohou děti s rodiči mluvit a zároveň je vidět na obrazovce, skutečná láska a péče je pořád potřeba,“ tvrdí Žen.
On sám vyrůstal v chudých poměrech v provincii Kan-su. Každý den chodil už jako malý kluk dva kilometry pro vodu. O mnoho let později se začal zajímat o fotografování. Jeho první větším projektem bylo mapování života lidí v provinciích, které dlouhodobě trpí nedostatkem pitné vody. „Rád se soustředím na obyčejné lidi z venkova,“ popisuje. Na živobytí si však musí vydělávat jako fotoreportér provinčního deníku Si-pu.
Podívejte se na krátký dokument o dětech z čínského venkova, jejichž rodiče odešli pracovat do měst: