Čína, jednou nohou pevně ukotvená v 21. století, se druhou nohou velkým obloukem vrací do temných dob Mao Ce-tunga. Novodobým Maem bude – za pár týdnů bezpochyby už i „úředně“ – současný prezident Si Ťin-pching. Jeho vládnutí, stejně jako Maovo, nebude nijak omezeno. Ani časově.
„Vůdce lidu“, jak soudruha Si v poslední době devótně titulují čínská média, se i oficiálně stane jakýmsi „doživotním císařem“, který mocensky vysoce ční nad ostatními.
Jak v neděli oznámila čínská média, ústřední výbor vládnoucí strany navrhl, aby z čínské ústavy byla odstraněna klauzule, která omezuje výkon funkce prezidenta a viceprezidenta na dvě pětiletá období.
Návrh má být předložen poslancům na březnovém zasedání a jen naiva by se mohl domnívat, že nebude schválen. Je evidentně šitý na míru nynějšímu prezidentovi (nyní 64 let), jehož druhý mandát má skončit v roce 2023 a který se třese na to, aby zůstal v čele Číny i poté.
Půjde o vpravdě revoluční průlom v čínském systému vládnutí, o největší politickou změnu za řadu desetiletí. Naposledy měl takto výsadní postavení právě Mao a pro zemi to nedopadlo vůbec dobře.
26. října 2017 |
Historické osobnosti
Sledovat další díly na iDNES.tvPrávě z toho důvodu Teng Siao-pching, muž, který nastartoval čínský hospodářský zázrak, prosadil systém „kolektivního vedení“ a omezení funkčních období. Domníval se, že jen tak lze zabránit novým kultům osobnosti a podobným katastrofám, jakými za neomezené Maovy vlády byly Velký skok či tzv. kulturní revoluce. Tento Tengův princip byl dodržován několika generacemi vůdců až do nástupu Si Ťin-pchinga.
Nyní ovšem bude definitivně prolomen.
Schylovalo se k tomu delší dobu
K tomuto zvratu, jenž má korunovat nynější výsadní pozici Si Ťin-pchinga, se ovšem schylovalo delší dobu. O tom, že něco takového se v mocenském zákulisí chystá, se spekulovalo přinejmenším od loňského 19. sjezdu čínských komunistů.
Na něm totiž bylo porušeno nepsané pravidlo – nebyl oznámen nástupce Si Ťin-pchinga. Už na tomto partajním zasedání byl zaznamenán výrazný odklon od stěžejních Tengových principů, jako je oddělení strany od státu, a naopak zřetelný restart některých Maových pouček.
Asi nejzásadnější jsou patrné tendence k návratu absolutního dozoru a kontroly strany nad společností a v co největší možné míře i nad ekonomikou. K tomu je třeba připočíst nárůst kultu Siovy osobnosti, který není oficiálně nijak brzděn, ale naopak na všech úrovních podporován.
Čínští komunisté bojují o dětské duše, ideologická výchova přitvrzuje  |
U muže, jako je Si Ťin-pching, jde o pozoruhodný vývoj. Jeho otec strávil za Maovy vlády řadu let ve vězení a on sám prošel v mládí pracovním táborem. Ještě pár let po svém nástupu do čela země (2013) se Si Ťin-pching snažil kultivovat svůj obraz benevolentního otce, jemuž jde o mírový růst Číny. Dnes se stal uzurpátorem veškeré moci, u kterého často není zřejmé, co se mu honí hlavou. Mao by na něj byl pyšný.
Nynější plíživý návrat k diktátorským způsobům vládnutí, jenž je u Si Ťin-pchinga průkazný, vyvolává řadu otázek a obav z toho, jak prezident hodlá se svou stále větší mocí naložit. „Může být náchylný k zásadním chybám, protože nepodléhá téměř žádné kontrole,“ upozornil pro list The New York Times Willy Lam z hongkongské univerzity.
Mezi některými čínskými intelektuály vyvolalo oznámení o chystaném dalším posílení moci Si Ťin-pchinga strach z nových represí vůči jinak smýšlejícím lidem a z ještě masivnějšího nasazení cenzorů. Mohutné zbrojení, nárůst čínského nacionalismu a stále častější výroky o tom, že Čína má právo být vůdčí globální velmocí, vzbuzují obavy z budoucích zahraničněpolitických záměrů.
Navíc, jak upozornil například australský analytik Petr Jennings, je v nové situaci příliš mnoho neznámých. „Rizika jsou tu obrovská. Jeho téměř absolutní moc nemusí být taková výhra, jak si prezident představuje,“ říká Jennings. „Co když ekonomický růst zpomalí víc, než se očekávalo? Pokud by se Si Ťin-pching ocitl pod tlakem doma nebo v zahraničí, může se stát nepředvídatelným, či dokonce nebezpečným,“ dodal.
