Když Bajmuratovo podnikání zkrachovalo a musel se postarat o svou ženu a dvě děti, nabídly mu čínské úřady v západní provincii Sin-ťiang zaměstnání v řadách policie. Bajmurat uvítal slušný plat i řadu benefitů a ani ve snu ho nenapadlo, co všechno bude jeho práce obnášet.
Po několik dalších měsíců postával na kontrolních stanovištích podél silnic a snažil se najít lidi, které vláda zapsala na černou listinu. Na seznamech byli podle Bajmurata nejčastěji příslušníci menšinového muslimského etnika, což mu bylo jako kazašskému muslimovi mnohdy nepříjemné. Nutně však potřeboval peníze a ve své práci pokračoval.
Zlom přišel ve chvíli, kdy ho nadřízení požádali, aby pomohl s přesunem šesti set zadržených do nového zařízení. Ačkoli ho úřady popsaly jako školicí středisko, podle Bajmurata vypadalo jako vězení. Postele i toalety se nacházely za mřížemi. Mezi zadrženými byl také Bajmuratův přítel, kterého však nejdříve kvůli drastickému úbytku váhy ani nepoznal.
„Všude jsou kamery. Pokud se budete jako zaměstnanec tvářit nešťastně, čekají vás potíže,“ popisuje Bajmurat pro list The New York Times. Čínská vláda zadržuje v provincii Sin-ťiang v internačních táborech jeden milion Ujgurů, Kazachů a členů dalších muslimských menšin. Ačkoli mezinárodní společenství tyto praktiky odsoudilo, Čína v nich nadále pokračuje.
Policie kontroluje telefony, hledá v nich podezřelé fotografie
Aby všechno fungovalo podle představ, musela Čína v regionu výrazně posílit svůj bezpečností aparát. Policie se úmyslně zaměřila na přijímání zaměstnanců z řad stejných etnických menšin, které se úřady snaží zadržet.
Sin-ťiangUjgurská autonomní oblast Sin-ťiang leží na západě Číny. Její součástí je od roku 1949. Oblast je obývána početnou národnostní menšinou Ujgurů (přibližně 10 milionů obyvatel), jejichž mateřským jazykem je ujgurština, středoasijský jazyk turkického původu. Vyznávají převážně islám. Další zdejší významné národnostní menšiny jsou Kazaši a Mongolové. Etničtí Chanové (Číňané) už v Sin-ťiangu tvoří téměř většinu obyvatel. Ujguři si dlouhodobě stěžují, že jsou ve své zemi utlačováni. |
Vláda tím rozdělila komunity i rodiny a přinutila je k těžkému rozhodnutí, jestli si vydělají peníze nutné k obživě nebo zůstanou loajální vůči svým lidem.
Bajmurat se nakonec rozhodl společně se svou rodinou uprchnout do sousedního Kazachstánu a o všem promluvit. Svého rozhodnutí pracovat pro policii v Sin-ťiangu hluboce lituje. „Cítím povinnost vyprávět. Viděl jsem v táborech tolik lidí, kteří každý den velmi trpí,“ vysvětluje Bajmurat.
Do řad čínské policie se muž přidal v roce 2017 a jeho nástupní plat činil v přepočtu 16 000 korun měsíčně. Na checkpointech nejčastěji prohledával auta, kontroloval doklady nebo procházel lidem mobilní telefony a snažil se v nich objevit podvratný obsah. Nejčastěji se zaměřil na fotografie, které by dokazovaly účast na spiknutí či nelegální činnosti.
Počet příslušníků policie v Sin-ťiangu se podle The New York Times zvýšil za posledních deset let nejméně pětkrát. Vláda se soustředila na získání zaměstnanců z řad etnických menšin také proto, aby se pokusila vyřešit stížnosti na nedostatek pracovních míst.
Čínská vláda vnáší svár mezi Ujgury
Ačkoli čínská vláda doufala, že hospodářský rozvoj v regionu zmírní napětí, Ujgurové a Kazaši si hlasitě stěžují, že stát diskriminuje nejen jejich víru, kulturu a jazyk, ale také jim upírá pracovní příležitosti. Státní média tedy začala vyzdvihovat práci policistů z řad menšin, čímž proti nim však opět poštvala příslušníky vlastní komunity.
He had a family to support, so when China offered him a job, he took it. He helped deliver hundreds of fellow Muslims to an indoctrination camp. “I came to regret ever coming back to China. That choice led me into doing such awful things.” https://t.co/0PYkZGOqbS
— The New York Times (@nytimes) 3. března 2019
„Někteří z nich zradili svou etnickou skupinu. Někteří však nosí uniformu, aby zajistili bezpečí svých lidí a jejich rodin,“ popisuje ujgurský aktivista Dilxat Raxit. „Mezi ujgurskou policií a obyčejnými lidmi existují velké problémy. Lidé je nenávidí a považují je za zrádce a nazývají je čínskými psy,“ říká další aktivista Tahir Imin.
Podle Bajmurata je však velmi těžké stranit při výkonu povolání vlastním lidem. Všichni policisté jsou neustále pod kontrolou a musí pravidelně navštěvovat politická setkání, kde se nazpaměť učí citace čínského prezidenta Si Ťin-pchinga. „Volba vstoupit k policii mě dovedla k provádění hrozných věcí. Stydím se za to,“ uzavírá Bajmurat.
Ačkoli čínská vláda označila jeho výpověď za snůšku lží, Bajmurat v posledních měsících obdržel několik výhružných telefonátů, že jeho příbuzní v Číně skončí v zadržovacích táborech, pokud s vystupováním na veřejnosti nepřestane.
